Black Heart Procession - The Spell
Aran 21. 5. 2006
Když BHP vydali v roce 2002 album Amore Del Tropico, lekl jsem se, že magie týhle jedinečný kapely skončila tím, že začali deskám dávat jména místo číslic. Z Amore Del Tropico bylo totiž znát, že BHP chtějí vykročit jinam, ale jen těžce zvedají nohy z bláta. Na nový album jsem se proto strašně těšil, ale zároveň se trochu bál. Je smutný a blbý sledovat, jak vaše oblíbená kapela ztrácí dech. A nejhorší na tom je, že člověk si ty desky stejně furt kupuje...
Žádný zklamání se ale v případě The Spell nekoná. Naopak! Teď teprve chápu, co Black Heart Procession zamejšleli na Amore Del Tropico...
Především: zvuk BHP na novince zmohutněl a má ostřejší hrany. Tam, kde kapela dřív zněla „rozmazaně“ a neurčitě (v čemž ale spočívalo kouzlo BHP!!!), najednou nastoupily překvapivě jasný kontury (a začíná působit zcela nový kouzlo!!!). The Spell má dejme tomu „rockovější“ zvuk, rytmika je disciplinovaná a přímočará, a víc než typický kvílení pily tu uslyšíte celkem razantní kytaru.
Čímž se dostávám k další velký změně: KYTARA! Nikdy jsem si nemyslel, že uslyším skladbu Black Heart Procession, kde bude mít kytara tak důležitou roli, jako na některejch věcech na The Spell (ukázkový to je třeba v „GPS“ nebo „The Fix“). Funguje to skvěle. Přece jen – fascinace klavírem a všelijakejma těma flašinetama nemůže trvat věčně. Pro někoho tak možná zvuk BHP ztratil atmosféru temnýho a depresivního šansonu, ale pokud budete dobře poslouchat, zjistíte, že ta neopakovatelná, hypnotická nálada na lákavým pomezí mezi snem a bděním zůstala. Takhle si představuju VÝVOJ kapely. Esence zůstala, změnilo se jen fluidum. Black Heart Procession pořád dokážou napsat sugestivní a mučivej pohřební marš („The Letter“ nebo „The Waiter # 5”), ale teď umí i zemitější věci.
V kecech o Bullet Union jsem se přiznal k tomu, že s poslechem tý který kapely si automaticky představím, jak asi ty lidi vypadají na koncertě; při přímým styku se svojí muzikou. Teď se přiznám i k tomu, že u spousty desek se mi vybaví KRAJINA. Různá krajina: podle druhu a atmosféry muziky. A Black Heart Procession – to byly vždycky zarostlý rokle, padající do zrádnejch mokřin. Sychravá noc, která je tmavá, protože všude kolem je hustá mlha. Na pustejch stráních tu a tam leží špinavej sníh...
Ale s poslechem The Spell se ta krajina trochu mění. Půda je pevnější, rovinatější. A mlha se trochu zvedla, takže mezi kmenama vysokejch borovic je občas vidět černý nebe, posypaný tisícem hvězd...
www.blackheartprocession.c…
Žádný zklamání se ale v případě The Spell nekoná. Naopak! Teď teprve chápu, co Black Heart Procession zamejšleli na Amore Del Tropico...