Silver Rocket

Astronautalis – Cut The Body Loose

Dovolím si tvrdit, že k Astronautalisovi máme každej nějakej vztah. Leckdo propotil pár trik na jeho koncertech (třeba já), řada z vás s ním po těch koncertech chlastala („gallons of Beam“), někoho naopak jeho muzika sere (respektuju), někomu vadí on, pár z nás kouká s podezřením na jeho úspěch (chápu)... Vzpomínám si na rok 2009, když jsme dělali jeho koncert na 007 poprvý. Bylo to poprvý, co jsme pořádali něco jako „alternativní rap“ (nepočítám před tím Dälek) a bylo to taky poprvý, co bomba jménem Astronautalis vybouchla.

Před setkáním s Andym jsem poznal jen pár lidí, který by TAK MOC milovali to, co dělají – a od tý doby v duchu a při spolupráci s kapelama měřím spoustu věcí právě jeho nadšením. Často se píše, že tenhle nebo tamten umělec se na vrchol VYPRACOVAL, u čehož se mi vždycky automaticky vybaví lopata, míchačka a zednická lžíce. Nemůže se člověk prostě „VYPRACOVAT“ jen tím, že miluje, co dělá – a dělá to zas a znova a líp a pořád a zas a znova?

„Cut The Body Loose“ je nejlepší deska, kterou kdy Astronautalis vydal – a to jsem naprosto žral „Pomegranate“ a absolutně si zamiloval „This Is Our Science“. Klíčovej fakt: na albu je přesně JEDEN typickej banger (jasně, „Sike!“) a s přimhouřením oka už jen další tři „živější“ skladby. Většina „Cut The Body Loose“ je ale naopak pomalá, klidná a... jaký je to přesný slovo: introspektivní? Asi ano. A přesto tohle album totálně KOPE.

„Je to hodně Congletonem,“ popisoval mi teď v Berlíně Andy. „Ořezali jsme dost věcí a John spoustu mejch nápadů ´zakázal´, abysme desku udrželi zvukově co nejjednodušší a syrovou.“ Na to já říkám: MŮJ ČLOVĚK! Dobrej nápad při dělání alba je někdy největší svině, protože jich máš fakt hodně – a teď se tím prober tyvole. „Cut The Body Loose“ je pro mě synonymem pro NEPŘEPLÁCANOST, nahrávka jde k věci, zvětšuje detaily, je to v mnoha ohledech naprosto PŘESNÁ deska.

Největším esem Astronautalise vždycky bylo, že to není jen rapper. Když se s ním budete o hudbě bavit dýl, zjistíte, že má hodně rád třeba desky Rachel´s, což pro mě tehdy byla absolutně překvapivá informace. Jednou z jeho nejoblíbenějších desek je taky „Blood On The Tracks“ od Boba Dylana. A tenhle „písničkářskej“ feeling je na „Cut The Body Loose“ vůbec nejsilnější. Astronautalis možná nikdy nebyl zvukově dál od světa „alternativního hip hopu“: to co dělá, je v kontextu desek jeho souputníků originálnější a originálnější.

Jsem rád, že tuhle desku nahrál borec, od kterýho nikdy neuslyšíme ufňukanou zpověď o tom, jak je těžký sedět na turné v bekstejdži a jak postrádá domov. Jak říkám – neznám moc lidí, který by TAK MOC milovali to, co dělají. Dělej to dál, Andy!

I've been on some burn it down, leave this town, never look back shit
Passing out on your couch, sneaking out the back tip
Ripping credit cards out your mail box, snatch shit
Charge it to the gameplay boy, it's practice...