Silver Rocket

Nejlepší žánr je ten, co si sám vymyslíš

Töhötöm 18. 6. 2016

Töhötöm vs. Jára Tarnovski z Gurun Gurun, aneb úvod do kulturně-sociální antropologie japonský impro scény...

Hele, máme před sebou nelehkej úkol: zkusit nějak vysvětlit, co Gurun Gurun tak fascinuje a přitahuje na Japonsku a Japoncích, že některý z vás dokonce: a) choděj na japonštinu, kde se píšou diktáty, b) kupujou si nakládaný japonský třešně nevábnýho vzhledu a jistě pochybný chuti, c) a hrajou v kapele, která deklaruje, že si připadá dost japonsky, jezdí tam hrát a má v říši Cipangu i úspěch. Já samosebou mám velký pochopení pro lásku k jiný kultuře (ono se většinou ukáže, že když se prokoušeš tím, co se liší, tak jsme všichni pod kůží vlastně stejný), ale Japonsko, to mi připadá fakt hodně jiný. Kde začít? Popiš mi nějak svojí cestu... Existoval nějakej impuls? Totoro? Manga? Porno? Hudba? Film? Suši? Samurajové, co jen vyštěknou „hai“ a setnou ti hlavu?

Můžu mluvit jen za sebe, každej z kapely si k tomu došel nějak jinak. U mě to byly na začátku tři zdánlivě nespojitelný věci: japonská muzika (především elektronika a impro), zen a filmy s japonskýma monstrama. Hlavně ty starý ze šedesátých let. Dneska už vím, že podle japonskejch parametrů jsou to záležitosti v pohodě spojitelný. To, že je tam všechno jiný, posunutý a divný, je hodně inspirativní. Vyžene ti to z hlavy zvyklosti a předsudky.

Podle mě filmy s monstrama jsou dobrej úvod do čehokoliv. Buď prosím konkrétní, lidi si tohle přečtou a první, co udělaj, že si začnou hledat ty monstra. Dej nám nějaký jména, ať neustrneme u Godzilly…

Gamera vs. Barugon, Gappa, Rodan, Godzilla vs. Mechagodzilla, Mothra, Gigan… V podstatě se u kaiju filmů nedá od konce padesátých let do půlky sedmdesátých střelit vedle.

Jiný, posunutý a divný – to zní samosebou zajímavě. Proč to tak je? Co všechno je tam ještě jiný? Jaký zvyklosti a předsudky jsi ještě musel odložit, abys trochu proniknul do jejich světa?

Japonsko je super pro lidi, který maj rádi kontrasty a ostrý střihy. Japonci jsou na jedný straně dost pedantický. Neexistuje třeba, abys šel po blbý straně přechodu. A samozřejmě dost dbaj na svý tradice. Na druhý straně v muzice, ve filmech, ve výtvarných věcech si nechávaj otevřený úplně všechny dveře. I ty, o kterých Evropan ani netuší, že existujou. Nerozlišujou moc mezi takzvanou vysokou a nízkou kulturou, jsou schopný smíchat dohromady cokoli a v jakejchkoliv poměrech. Tady se tradičně hraje hodně na jednotlivý scény, dost se škatulkuje a některý mantinely jsou nezdolatelný. Ten japonskej přístup mě nakopnul. Možný je všechno. A nejlepší žánr je ten, co si sám vymyslíš.

Dá se to chápat tak, ze se z hlediska otevřenosti máme co učit? Nebo je to tak, ze se oni naopak uměj učit od všech ostatních bez předsudků? Jaký lidi se tam věnujou hudbě? Nebo je pro Japonce slovo „hudba“ moc omezující kategorie?

Japonci jsou samozřejmě hlavně mistři aplikace. Jestli se máme co učit, tak je to určitě zvídavost. To by měl bejt podle mě asi jeden ze základních principů na školách obecně – podporovat u dětí zvídavost. Realita je tady ale bohužel dost jinde.

My se setkáváme s lidma, který fungujou na dost podobných principech. Třeba Asuna dělá v Kanazawě v klubu, kterej je hodně podobnej tomu, ve kterým pracuju já v Pardubicích. Skoro nikdo se tam neživí jenom hudbou. Je úplně běžný, že kromě muziky dělaj třeba grafiku nebo se věnujou filmu. Zároveň, jak jsem vysledoval, nemaj Japonci problém dělat experimentální hudbu a pak složit na zakázku reklamní znělku pro velkou korporaci. Nestyděj se za to, naopak jsou na to dost pyšný. Setkáš se tam taky třeba s tím, že nezávislej label má zároveň svůj butik s vlastní značkou oblečení.

Jasný... Řekni nám něco víc o Asunovi, znáte se dlouho, vyrážíte už na několikátý společný turné. Zkus to prosím hodně po lopatě, jako kdybych neměl o týhle hudbě ani potuchy (což je skoro pravda) a jako bych ho v životě neviděl (což pravda není, vím, že je to boží)... Že hraje na stovku minikláves a na gumový kačenky, to je nám známo, he.

No, Asuna má těch tváří hned několik. Především je to tichej, skromnej a neuvěřitelně talentovanej kluk. Dělá ty svoje instalace s kamionem hraček nebo kláves Casio. Zároveň ale vydává hypnotický dronový desky, který jsou založený na zvuku varhan. Fascinuje mě, že na obalu každý z těch desek je fotka jeho mámy, když byla zhruba v jeho věku. Pohybuje se taky na japonský improscéně, hraje s kdekým a bejvá to dost neurvalý a radikální. Do Kanazawy si zve známější i úplně neznámý muzikanty z celýho světa. A sám hraje fakt často. Taky vede dva labely. Jeden kazetovej, druhej zaměřenej na mini CD. Kdyby byl Asuna Čech, tak si ho umím představit, jak se pohybuje třeba právě v okruhu lidí ze Silver Rocket. 

Na minulým turné jsme s ním probírali základy český ironie. A tyhle koncerty bereme v podstatě jako takovej prohlubovací kurz. Česko-japonský přátelství v praxi.

Asuna nechápe ironii? Chceme nějakou historku!

Tak třeba Ondřejův humor nepobíraj leckdy ani tady…

Tak o tom není pochyb…

Japoncům je to úplně vzdálený. Stejně tak by ale většina Čechů nechápala japonský komedie nebo televizní show. Ale mlhavě se pamatuju, ža na konci turné nás Asuna překvapil nějakým zásekem, kdy nám bylo jasný, že už je chycenej. Teď na to navážem.

A ještě poslední věc: jak vás, Gurun Gurun, přijali Japonci na turné? Cejtili jste se – jakožto Japonci volbou – jako doma? Byli jste exotický? Nebo tam tohle nehraje roli?

Já jsem si nepředstavoval ani v nejdivočejších snech, že nás přijmou takhle dobře. Znali a měli naše desky, přišla za námi na pokec spousta skvělých muzikantů, po koncertech byly společný večeře, probíral se Švankmajer, Karel Zeman a Valérie a týden divů… Cejtili jsme se tam dobře, ale chtělo by tam bejt aspoň půl roku, aby se to člověku celý nějak víc propojilo. Exoti jsme pro ně asi nebyli. Tam jezděj mraky amerických a evropských hudebníků. Samozřejmě je zajímalo, proč oslovujeme japonský zpěvačky. Z toho maj až dětskou radost, že něco takovýho napadne někoho ve střední Evropě.

Těšíme se, společný turné Asuny a Gurun Gurun má docela dost českejch zastávek a je jasný, že tohle by všichni měli vidět... takže šťastnou cestu a hodně zvuků!

 

Asuna & Gurun Gurun Tour 2016
18/6 MišMaš (Bojkovice)
19/6 Kavárna PRAHA (Brno)
20/6 Divadlo 29 (Pardubice, Asuna solo)
21/6 Open Air Program / Radio Wave Live Sessions (Hradec Králové)
22/6 Papírna Plzeň (Plzeň)
23/6 Dům umění (Ostrava)
24/6 V. kolona (Praha)
25/6 Azyl (Liberec, místo Gurun Gurun + Tim Remis, Nesbitts, Děti deště, Kazuka, Mermomoc)