Silver Rocket

New Model Army - Winter

Mám fofr. Jsem tyvole unavenej kluk – často už bez dalšího přívlastku. Mám fofr, ale nestěžuju si; takhle jsem si to plus mínus naplánoval, všechny ty věci. A celý to má navíc jednu velkou výhodu: zbystřil se mi jaksi „čuch“ na opravdu důležitý desky. Ano, pořád poslouchám neskutečný množství muziky, jenže v poslední době jako by se mi o něco líp rozeznávalo mezi „jen“ skvělým albem a deskou, která mi fakt pronikne do života (kam už se toho jinak moc dalšího nevejde).

S „Winter“ to bylo jasný hned – a nebylo to proto, že jde o New Model Army. „Winter“ mi něco zřetelně vzkazuje, vypovídá cosi podstatnýho o mým srdci teď v roce 2016. „Winter“ je další úhel, pod kterým mžourám na ranním podzimním slunci. Je to třeba i další rozměr radosti z malejch vítězství na cestě tyvole rodiče. Další téma do mozaiky inspirace, kterou mě New Model Army obohacujou od mejch patnácti let. Stárnu s touhle kapelou a ta kapela stárne se mnou. „Bring me the snowfall, bring me the cold wind, bring me the winter...“

Pokud jde o muziku, je to výrazně kytarovější album než „Between Dog And Wolf,“ kde to fakt celý stálo na bubnech. „Winter“ vrací do hry struny a nebudu ti lhát, když napíšu, že si některý tracky dovedu představit třeba na „Thunder & Consolation“ nebo „Impurity“, což jsou pro mě desky, který určily „klasickej“ zvuk NMA. Jsou tady úžasně ROZLEHLÝ (slovo, který mi „Winter“ definuje) skladby jako „Part The Waters“ nebo „Born Feral“, u kterejch si, ano, vždycky pomyslím na to, že neexistuje žádná jiná kapela, která by svůj nejsilnější materiál dokázala vyprodukovat po víc než třiceti letech existence.

Navíc ty texty... Síla textů New Model Army je pro mě (a to zdaleka ne jen na „Winter“) v samozřejmosti bezvýznamnejch detailů: těma pak Justin geniálně rámuje na první pohled obyčejný příběhy, za kterejma se ale rozprostírá věčnost.

Long after the golden winter sunsets fade beyond the dusk
We’d drive this way out of the city and up towards the west
And we’d pull to the side of the road at the top of the hill, kill the lights and keep the engine running
And when our eyes got used to the darkness, we could see the storm coming.

...a až pak přichází těžiště písničky a jejího příběhu: do předem úžasně rozprostřený scenérie (mimochodem tenhle track - „Eyes Get Used To The Darkness“ - je pro mě momentálně spolu s „Born Feral“ vrcholem desky). Strašně silně na mě tentokrát promlouvá „uprchlický téma“ v písni „Die Trying“ – není to u Justina zdaleka poprvý. Podobný zoufalství popisuje i „Higher Wall“ z roku 1987 (text TADY) nebo „Another Imperial Day“ (2005, celej text TADY).

You can make a fire out of anything
You can warm your hands on the plastic burning on the frozen ground
When the only word is ‘when’
You can make a camp out of anywhere
Polythene sheets and rope until they come to pull it down
You just start again
Winter storms and the snow flying
Razor wire and the gulls crying
Cross the water or die trying

Hele, možná jsem naivní, ale mám silnej pocit, že když už jsi kliknul/a na tenhle text a dočetl/a to až sem, tak nemůžeš bejt ÚPLNEJ debil / kráva. Já tohle nepíšu proto, aby sis koupil/a lístek na nedělní koncert. Ne. Protože nejsi ÚPLNEJ debil / kráva, myslím, že bys to prostě v neděli měl/a vidět. Pod pódiem padesátiletý plešatý potetovaný tlustoprdi s keltskejma kérkama i sedmnáctiletý borci a všichni v „Here Comes The War“ zařvou v tý stopce: „Put Out The Lights On The Age Of Reason!“ Je to zvláštní – nebojím se to napsat – společenství, který jsem fakt nezaznamenal u žádný druhý kapely za těch x let, co to sleduju. Jestli pořád jen váháš, a nebo prostě nemáš peníze na lístek, napiš – a budeš na guestlistu. Myslím to vážně. Zkus to.