Silver Rocket

E - s/t

Snad už nás znáte natolik dobře, abyste věděli, že lidem s TÍMHLE hudebním životopisem uděláme koncert, i kdyby dělali dechovku. Thalia Zedek (ex – Come, Uzi, Live Skull), Gavin McCarthy (ex – Karate, Glorytellers) a Jason Sanford (Neptune) ale naštěstí dechovku nedělají, takže to bylo o to jednodušší. Zedek, McCarthy a Sanford si říkají E (dost blbě se to googluje) a dělají parádně organizovanej skoro-bordel s lehce nervním, ale zároveň zvláštně posmutnělým nádechem. Jestli si vzpomenete na jména jako Unwound, Mission of Burma, The Ex nebo Shellac, vzpomenete si velmi správně.

E využívají energii tria s fantastickou zkušeností: třeba to, jak se vyvíjí hned druhá skladba „Silo“ – to nevymyslíš v devatenácti (aspoň já to teda nedokázal, ale ty máš třeba na víc...). V tý muzice je prostor a volnost, který musíš, řekl bych, získat časem. Kytarový linky parádně balancujou na hraně mírný kakofonie, mužskej a ženskej vokál si k sobě hledají cesty – nepřipadá mi to jako jednorázovej projekt tří osobností s vlastní historií, ale jako fakt parádní „celá“ kapela, u který doufám v pokračování.

Dlouhodobě oceňuju ženskou sílu v muzice a strašně se mi líbí, když žena ovládá v kapele kytaru. Nedovedu to přesně popsat a není v tom nic „osobního“ (tím myslím, že se pohybujeme výhradně ve světě tónů a rytmů), ale považuju to za obrovskej trumf. Jedna z mejch nejoblíbenějších kapel vůbec – Laughing Hyenas – operovala s tímhle napětím naprosto mistrně a docela podobně to vnímám i u E. Kytarová hra Thalie Zedek je v E velice intuitivní, ale zároveň nenápadně určující. I když kytara operuje na hodně jednoduchým levelu (třeba v „I Want To Feel Good“), drží to neskutečně pohromadě.

Psali jsme to už v tý „pozvánce“ na koncert, ale znova to musím zdůraznit: tahle hudba zní dneska TAK staromódně! Koho něco podobnýho v roce 2017 zajímá? No a možná právě proto je album E taky TAK svěží a vlastně nový. Pořád nový, chtělo by se napsat. Připomnělo mi, jak dovede bejt post-punk nekonečně vzrušující. A jak je trio nevyčerpatelnou zásobárnou jinejch pohledů na v podstatě pořád stejnou věc. Stačí jeden mírně křivej úhel a ta „stará“ muzika je najednou neobjevená.