Silver Rocket

Thalia Zedek Band - Eve

Co mám s Thalií Zedek společnýho? Na osobní rovině vlastně nic. Thalia Zedek je dneska už 55letá žena – legenda, vítězka nad závislostí na heroinu, „out-and-proud lesbian“, geniální kytaristka kultovních kapel... Těch styčnejch bodů skutečně moc není. A přesto: od první sekundy její poslední desky „Eve“ mám pocit, že to album je pro mě jednou z nejosobnějších nahrávek poslední doby. Ty písničky jsou TAK bolavý, že pokud máš ještě někde nějaký zbytky citu, MUSÍŠ jim prostě rozumět.

Ženská duše je pro mě prostor, v kterým se snažím našlapovat velmi opatrně a s respektem. A když tím prostorem znějí skladby jako „By The Hand“, je to strašně smutná procházka. „Do you even understand you´re not even a man?“ zpívá tady Thalia a tyvole; srdce se člověku dočista svírá. „You want to destroy everyone´s joy“ nese se zase v následujícím tracku „Illumination“ a já jen marně hledám výmluvy.

Krása a až neuvěřitelná síla těch písniček je bezesporu v jejich skromný obyčejnosti, která skrývá jen to nejnutnější – jinak je tady Thalia Zedek sama na celým světě. Její kytara je ta nejsmutnější kytara široko daleko a její hrubej hlas je hořkost a zklamání samo. Když píšu o muzice, většinou jen v nadšení usměrňuju příval vět, obratů a myšlenek; pokud jde ale o „Eve“, tak je spíš hledám. Všechno je tady řečený tak syrově a vlastně nemilosrdně, že mi docházejí jak slova, tak dech. Tohle není žádná metafyzická deprese bortícího se vesmíru a otevřenýho chřtánu pekla. Tohle je „obyčejnej“ SMUTEK každodenního rázu, zakletá DNA melancholie prázdnýho bytu, posledních dnů a marnejch pokusů.

Na konci desky pak na vás čeká magicky jednoduchá skladba „All I Need“, v který jsou sice záblesky naděje neskutečně silný a hřejivý, přesto TAK vzdálený... „She is all I need now“ zpívá Thalia a ty cejtíš, že tyhle přímočarý slova jsou zároveň rozloučením... Nevim, dál.