Koncerty Silver Rocket |
---|
10. 12. Praha - Potrvá: Arrrgo (ES) · Lyssa |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 · Planety · Laundered Syrup · Red Torch |
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 22. 11. Benefiční večer pro Klub 007 v sobotu 14. prosince |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Tohle je docela klasickej příběh: každej, kdo se někdy v životě pustil do dělání koncertů, to velmi dobře zná. Začnou psát neznámý kapely. Pokud máte trochu výdrž a děláte koncerty pravidelně, tak se to rozkecá doslova všude a počet mailů se zvyšuje. Někdo je rovnou maže, někdo si to všechno poctivě poslechne, většina lidí to má někde mezi. Mezi náma, jsou to často šílený věci. V roce 2015 přesně takhle napsala na mail Silver Rocket jedna kapela z Galície, z La Coruñi... kliknul jsem na to. Muzika fajn, ale to už tak nějak nestačí. Člověk potřebuje něco víc, a v tomhle případě to byl obrázek přiloženej k mailu: byl na něm Chewbacca ve slunečních brejlích, jak si vykračuje někam na pláž se surfařským prkem pod chlupatou paží. Začalo mě to seriózně zajímat.
Tady si kluci nějak povyměňovali nástroje, ne že by někdo poznal rozdíl
Vyměnili jsme si pár mailů, první dojem – že se tihle kluci neberou bůh ví jak vážně a že hraní v kapele milujou nade vše – se potvrdil a výsledkem byl první koncert Ultrasurf v Praze. Vidělo ho minimum lidí, ale to je jedno, u kapel, který nemaj žádný ambice (což miluju), je to vždycky běh na dlouhou trať. A bylo to super. Zjistili jsme, že Moro, Javi a Lupe jsou docela fanatici do starýho „analogovýho“ zvuku, starejch nástrojů atd., že maj za sebou ortodoxní hardcorovou minulost a že uměj – není se za co stydět – napsat super písničky. A taky mi otevřeli nový obzory tím, že zahráli cover od španělský kapely Paralisis Permanente z osmdesátejch let, kterou jsem si pak byl nucenej nastudovat.
Nejdřív dali na internet první EP s názvem Gafas del sol, kde je jejich melodickej potenciál už zcela zjevnej. Pak v roce 2016 nahráli novej materiál, na kterej se jim nepodařilo najít vydavatele (mám silný podezření, že se na to tak trochu vysrali, bylo by jim to podobný). Je to ale na internetu a je taky možný, že si to nakonec vydají sami na kazetě. A celkem rychle se tahle nahrávka stala moji velmi oblíbenou deskou.
O co teda jde: devět rychlejch věcí, celkem asi dvacet minut. Obvykle kapele tleskám, že mě nenutí soustředit se na desku víc než dejme tomu čtyřicet minut (třicet je lepší), ale tady mě tak nějak pokaždý mrzí, že je tak rychle konec. Je to svižný, je to v nejlepším smyslu slova tradiční, kytara, basa, bubny, to se prostě neochodí. Nic pro milovníky experimentů, umění, zasněnosti, boření bariér hudebních stylů a podobně. Ta deska je jako nekomplikovaná pařba s kámošema, kdy se neplánovaně sejdete s bratrama a sestrama u někoho doma, pustíte si desky, dáte si nějaký pití a skončí to až ráno, s úsměvem od ucha k uchu. Ale bacha, je tam toho kromě nálady ještě mnohem víc: všechno to hraje krásně, Morova kytara má schopnost každýho po chvilce opanovat, basa bicí super, krásně to šlape dohromady. Příjemný hlasy, když to jde, střídaj se všichni tři, ale většinu zpěvu má na starosti basák Lupe, a kdo zná španělskou mentalitu, tak ví, že oni potřebujou kontakt s lidma, pokud možno srdečnej kontakt – a přesně taková muzika to je.
Stará věc z prvního EP
Poslouchal jsem to docela často a vždycky jsem si kladl otázku, co mě na tom vlastně baví, protože podobnejch kapel je fakt hodně. Nemám jinou možnost než se v hudbě spoléhat na instinkty (Záhoř tomu říká "astrál") a ty mi říkaly, že tady je přítomný ještě něco, co mě speciálně oslovuje, ale dlouho jsem to nebyl schopnej odhalit. Pak mě to napadlo, samosebou mi to hned připadalo úplně mimo a absurdní, ale tady to máte, a budou to silný slova: občas zazněj jako Nomeansno zbavený „nomeansno“ basy či bas, ale s podobnou zábavnou veselostí a podobně skvělejma riffama... a jsme doma. Kdybych měl zmínit vrcholy alba, tak řeknu třeba Impulso incontrolable, Vampiro nebo Todas etiquetadas, ale je to vyrovnaný od začátku do konce, hostia.
A nenechte se zmást jejich surfařskejma kecama, v Galícii je pořád mlha a v moři žijou nestvůry, který všechny surfaře nemilosrdně sežerou.
Ultrasurf hrajou v Praze song Unidos od Paralisis Permanente, zvuk videa na hovno, ale je tady dobře vidět, co je tahle kapela zač
Celá deska Ultrasurf ke slyšení ZDE, dvě úplně nový věci pak ZDE.