Silver Rocket

The New Year – Snow

Ještě jsem chtěl takhle ke konci roku napsat pár slov k letošní desce The New Year. Miluju The New Year. Měl jsem strašně rád Bedhead, ale všechny čtyři (i se „Snow“) desky The New Year – to je ještě jiná liga. Matt Kadane a jeho brácha Bubba kytary a zpěvy, Mike Donofrio basa, Chris Brokaw bicí. Hudba odnikud nikam, Novej Rok, furt stejnej rok.

Asi jste si všimli, že mám rád „prázdnou“ hudbu (je to tak). A pokud jste bystřejší, určitě jste zaznamenali, že patřím k těm největším EXPERTŮM na „prázdnou“ hudbu na celým širým světě (je to tak). Proto slyšte můj soud: v kategorii „prázdná“ hudba nic lepšího letos nevyšlo (je to tak). Na „Snow“ se nic neděje (zase), až je to naprosto fascinující. Hudba si poklidně plyne kolem jakoby mimochodem, melodie by jistě mohly mít tisíc jinejch odstínů a asi by se zas až tak moc nestalo, stavba jednotlivejch tracků je naprosto intuitivní – rozluštit ji je prakticky nemožný. Naprostá a nádherná rezignace na jakejkoliv „drajv“: tohle album je totálně introvertní a otočený samo k sobě.

Celej tenhle popis možná svádí neznalý k domněnce, že The New Year jsou nějaká smrtonosná deprese a temnota – není to tak. Nenazval bych sice „Snow“ kdovíjak rozjuchanou deskou, ale není to dávivej smutek plnej hořkosti. The New Year pochopitelně navazujou na malátnou melancholii Bedhead (a ne jen díky přítomnosti Chrise Brokawa přidávám ještě Codeine), ale nestahujou vás do bažiny. Jen si tak nevesele jedou to svoje, odnikud nikam, to je celý. Čím víc desku poslouchám, tím víc jsem přesvědčenej o tom, že to je znova v mnoha ohledech fakt radikální nahrávka... Vysvětlím: řekl bych, že ať už člověk dělá jakkoliv avantgardní hudbu, myslí aspoň TROCHU na to, že ji třeba budou poslouchat nějaký lidi. U The New Year si fakt nejsem jistej, jestli o nějakejch lidech mimo rámec vlastních čtyř stěn tuší.

Tipuju, že kdyby The New Year teoreticky jeli evropský turné, na jejich pražskej koncert by přišlo cca 24 lidí s věkovým průměrem 41 let. Tahle hudba je v roce 2017 tak STRAŠNĚ MOC pasé a mimo v tolika ohledech, že nemám čas ani chuť je vyjmenovávat. Ztracenej poklad nějaký nejasný minulosti, v kterým tiká a praská jako ve starým strojku. Deska pro vnitřní střízlivej klid – fakt moc doporučuju.

"Snow" se dá poslechnout TADY.