Silver Rocket

30 let OTK

Je zřejmě spousta kvalifikovaných lidí, kteří by mohli napsat o nepochybném významu této kapely pro českou alternativní kulturu. Přestože bych byl rád jedním z nich, nejsem. Jako příspěvek k dnešnímu vyznamnému dni můžu nabidnout pouhých pár vzpomínek, které si vybavuju, když myslím na tři dekády OTK.

Prvni koncert: Ten jsem viděl až v jejich druhé dekádě, když už byli veteráni, 8. května 1999 v Táboře. Jel jsem tam na Gnu, kapelu, který jsem tehdy nedávno objevil a pronasledoval je, kde se dalo. Jestli si to dobře pamatuju, myslím, že jsem tam jel s Broučkem (Wollongong) a pamatuji, jak jsme se úplně šíleně těšili. Jenže začala nějaká divná kapela a jejich kytarista DĚLAL SOLO NA KÝTAŘE S PALÍČKAMA OD BICICH. To nás děsně urazilo, navíc se během toho nějak divně usmívali (znáte to). Prostě hrůza. Navíc si myslím, že někdo hrál v kraťasech.

The Fall: Velký vecer si vybavuju 19. února 2002. V té době uz ten jejich kytarista nám natočil (Wollongong) desku, navíc jsem už byl něco jako člen ÚV SRR, takže už pro mě nebyli jen kapela v kraťasech z Marsu s paličkama misto trsatka. Snazil jsem se je moc nechvalit, aby si nemysleli, ze po nich něco budu chtít, ale kdo jiný by mohl předskakovat tak mocné kapele jako The Fall?

Prvni společné turné: Konkretní datum nevím, okolnosti si nevybavuju, ale někdy v zimě 2008 se mě jejich kytarista zeptal, jestli bych nechtěl (UKW) jet s nima na turné (k desce Okolo). To mě dost překvapilo, protože v té době ‘chlap s kytarou’ rozhodně ještě nebyl v módě a jsem byl v šoku, že někdo by mohl mít zájem. Dohodli jsme se, že jejich kytarista nebude dělat sólo na kytaru s paličkami a že můžu občas řídit bez řidičáku. Nikdy nezapomenu, jak každý večer, když jsem hrál, oni stáli pár metrů od pódia a sledovali celý ten tehdejší monotónní set, 14krát za sebou. Normální člověk by šel fetovat do parku, anebo počkal minimálně na druhé straně ulice.

A jaké to bylo pro mě se dívat na OTK 14krát za sebou? Rád bych řekl, že to byla vysoká škola rocknrollu nebo tak něco. Ale nebyla. OTK není kapela, kterou se snažíš kopírovat, je to kapela, kterou žiješ, vysáváš, ale nikdy je nenapodobíš.

Elegance: Hned po turné k Okolo jsem měl jít natočit desku s jejich kytaristou. Pamatuju, ze po jednom z těch koncertu (hrad Loket?) přišli a říkali, že když se na to takhle každý večer dívají, třeba by mohli nějak přispět i na desku? Dohodli jsme se, že nejdřív to nahraju sám a potom oni můžou ve svem volném čase tam něco nahrát k tomu bez mě, ale ne kytaru s paličkami a pokud něco bude pouzitelneho, třeba to pak na tu desku dáme, ale potichu. Výsledek je Faithcollapse, který se sice asi nepočítá jako deska OTK, ale jejich mocná přítomnost je tam neskutečně elegantni a nenahraditelná.

Co ladí a co ne: Po vydané desce jsem měl tu čest hrát několik desitek koncertů jako druhý kytarista a jedna věc, která mi o nich hodně říká, je, že nikdy mi neřekli, jak mám hrát jejich písničky, naopak nechtěli ani říct, jak to hrajou. Jak asi víte, některý věci jsou docela, ahem, složitý, ale nikdy neřekli, že hraju něco blbě – i když jsem vůbec nevěděl, jak to hrát. Hrát druhou kytaru na Svět jako svědomí a nic v E, když to má být v A, a navíc s úplně rozladěnou kytarou? Tak to bylo v pořádku, nikdo nikdy neříkal ani slovo.  

Ovšem zcela jiná věc je, když hrajeme spolu věci, ktere jsem skládal já – tak ty hraju furt blbě a podle nich mám neustále rozladěnou kytaru.

Celý svět jim nějak rozumi: Velký moment byl letos ve španělským Benicarló. Jak Töhötöm nejlip popsal v svem blogu (Ondřej je počastoval množstvím českejch proslovů, protože bylo jasný, že tady mu všichni rozumějí), jedna z nejkrásnějších koncertnich událostí pro mě vůbec byla totiž ta, když OTK šli hrát a ten jejich zpěvák mluvil se Španěly česky a oni na to správně a jakoby nic reagovali! To se bohužel nedá popsat. Takovou upřímnou lásku ke kapele jsem málokdy zažil – navic v takhle daleké cizině. Ale těším se na to, že to zažiju zase. 28. června na lodi.