Silver Rocket

Report ze SRSS ve stylu Jardy Špuláka: Ve vzduchu vonělo jehněčí

A máme tu první report, reagující na VÝZVU.

Silver Rocket Summer South - Ve vzduchu vonělo jehněčí

Na letní vestivaly jezdívám s železnou pravidelností již hezkou řádku let, proto mohu s čistým svědomím prohlasit, že už jsem na nich prožil mnoho dobrého, zábavného, překvapivého, stejně tak jako nechutného, či dokonce urážlivého. Letošní ročník putovního dostaveníčka mírně sektářského pražského sdružení Silver-Rocket, které každoročně nese vznosné označení "SRSS" s pravidelně a dle aktuální situace či umístění měnícím se posledním článkem tohoto axiomu, zastihl mě v náladě mirně posmutnělé, patrně díky nevyhnutelnosti pomalu blížícího se konce léta, také vinou sice mírných, ale pravidelných dešťových přeháněk.

Úvodem je potřeba zmínit fakt, že mému rozpoložení rozhodně nepomohlo ani zjevné dramaturgické pochybení, ve své sebestředné zahleděnosti soustředící očividné "headlinery" celé akce již na páteční večer a ponechávající tak sobotní část programu v režii tu více, tu méně zajímavých, nesporně ovšem zcela amatérských a věhlasu svých pátečních vzorů zdaleka nedosahujících souborů a solitérů. Proto jsem bez větších výčitek sobotní část programu oželel a s vidinou příjemného odpočinku ve společnosti mých dvou ratolestí (8 a 6 let) jsem spolu s jedním nejmenovaným "enfant terrible" české vydvatelské komunity odcestoval z místa konání ještě před začátkem sobotní produkce.

Letošní přídomek undergroundového veselí ve společnosti stříbrných rakeťáků zněl "South". Ano, jižní Morava stala se pro tento víkend zemí zaslíbenou všem vyznavačům kvalitní a nekonvenční zábavy. S poetikou vínem omámené krajiny v mysli a leskem orosených hroznů révy v koutcích očí, mohlo se zdát nepoučenému pozorovateli, že zvolené místo zapůsobí na návštěvníky jako vonné masti aplikované na rozbolavělé údy v dobách nelehkých robot na panských polích. V kontextu moderní doby a osvědčených mechanizmů showbusinesu zdá se ovšem tento přístup už poněkud archaickým a nejeden návštěvník si určitě kladl oprávněnou otázku, zda-li už to organizátoři akce s umístěním mezi hromádky ovčího trusu a neustále bouchající poplašná zařízení vinných korporací nepřehnali. Ale kdo jsem, abych soudil? Poslední pesimisty musely o potlachovém geniu loci celého místa přesvědčit i některé známé persóny noiserockové scény potulující se areálem s blaženými úsvěvy pramenícími z euforie žitého.

Co se naopak ukázalo jako tahem nadmíru skvostným a do detailu promyšleným, byla volba čepovaných pivních nápojů. Konzervativní pivař konzumující s nadšením nadnárodní univerzální ležáky by patrně zaplakal. Ovšem my znalci, neskromně se považující za pivní liberály a upřednostňující rozmanitost před sázkou na jistotu, nemohli jsme být více potěšeni. I jídla bylo dostatek, ať už masitého, či veganského. Názorová pluralita návštěvníků se dobře odrážela i v nabízeném sortimentu pochutin. Naprosto omračujícím zážitkem pak bylo, když jsem během vystoupení Arana Satana, který celou akci rozjížděl, vstoupil do sálu a ihned jsem byl naprosto uchvácen neuvěřitelnou vůní právě připravované zelné polévky. Zapředl jsem proto hovor s velmi milou a přirozenou krásou oplývající slečnou za pultem, která ladným krokem tancovala kolem plotny plné velikých hrnců, abych vyzvěděl, kdy že ta božská krmě bude hotová. K mému zklamání se mi dostalo odpovědi, že asi až tak za dvě hodiny. To mě ale nemohlo odradit a po několika půlečkách ořechovky bylo opravdu načase uklidnit mírně zvlněné hladiny žaludečních šťáv, proto jsem zvolil rovněž hezky vypadající a náramně přitažlivě vonící hlívové ragú. Skvělá věc. Následující set Calvery jsem už tedy v klidu přečkal s vyrovnaným PH v dutině břišní, stejně tak s vyrovnanou myslí a klidem v srdci.

Publikum zdálo se velmi pozorné, smířlivé a soustředěné. Nechyběli v něm fanoušci jižanského rocku, již zmiňovaní vyznavači noise či hardcore, zahlédl jsem i několik levicových intelektuálů a hrstku maminek s dětmi, takže nic extrémně výjimečného, proto se mohlo zdát, že vystoupení Panenských plamenů bylo přijato relativně dobře. Následné finále večera v podání metalové Plešaté zpěvačky jsem shlédnul z předních řad publika a i zde se zdálo, že jejich snažení dopadá u posluchačů na úrodnou půdu.

 Silver Rocket Summer South je už dva dny minulostí. Ve vzduchu voněla jehněčí pečeně mísící se s odérem ovčí moči a to v tak rafinované kombinaci, že nejedno oko romantikovo nezůstalo suché. Kdo přijel s vidinou standardizované festivalové jednotvárnosti, mohl být mírně zaskočen. Kdo ovšem dorazil s očekáváním pozvolného plynutí času, hudby a lidské sounáležitosti, dopřál svým tužbám plného uspokojení.

Text: Sedlo
Fotky: Marta