Silver Rocket

Sumac - The Task

Já pamatuju, jak jsem čas od času dělal babysitting u sousedů Rona a Donny. Oni většinou už byli nalitý, když odcházeli, a jen říkali, „dítě spí, nemusíš nic dělat, přijdeme po půlnoci” a nazdar. Já jsem spěchal do jejich sklepa (‘recreational room’ se tomu říkalo) a pustil si jejich desky na tom nádherným gramofonu, co měli. Burton Cummings, Prince, Loverboy, Apríl Wine… přesně si pamatuju, jak ty desky zněly, ta basa, ty desky měly vyloženě teplý zvuk… a o té kapele jsi věděl jen to, co bylo na obalu desky, nic víc. A víc jsi ani nehledal.

Jedna z mnoha věcí, co je debilní na internetové době, je to, jak lidi poslouchají hudbu. Většina si o tom čte a udělá názor, než si to vůbec pustí. Nedovolíš si, aby tvoje představivost mohla makat. Nechceš vypadat jako blbec, že neposloucháš, co ostatní. Máš tolik možností, že pokud tě to nezaujme, po 15 vteřinách se na to vykašleš. Nevíš, co zpívají? Vyhledáš si to na netu. Většina desek, který mám v současnosti na přehrávači MP3 patří (velikost 500mb) do jedné z těch předchozích kategorií, kromě jedné: Love in Shadow od Sumac.

Když mám přehrávač na random, a najednou začíná „The Task“, zničí to všechno, co bylo předtím, a cokoliv následuje, nemá smysl poslouchat. Je to písnička, na které můžeš postavit život. Je to písnička, která tě nechá, nebo spíš nabízí (ba prosí), abys interpretoval její význam. Až dneska, když jsem to slyšel třeba po padesátý, jsem se uvědomil, že vlastně to začíná uprostřed, a začátek je asi až po šestý minutě. A pak nevím, co se děje dál. U Sumac miluju, že bicí jsou stejný důležitý jako kytara, a je to jedna z malá kapel, která má ´riffy´ na bicí. A i když mám většinou rád hodně prostoru v muzice, a na první pohled u Sumac toho prostor moc není, v tom chaosu je nějaký sdělení. A je to sdělení, které by si každý měl najít sám, a pokud to udělá, bude odměněn.