Silver Rocket

Sumac - Arcing Silver

Hele, znáte Hrdličkovo muzeum člověka? Je to takovej hodně dobře ukrytej klenot pražskýho muzejnictví, kterej najdete v jedný z budov přírodovědecký fakulty, nedaleko hostince známýho jako Uterus. V pouhejch dvou místnostech jsou vysoký skleněný vitríny, který jsou naplněný od podlahy až ke stropu kostma. Lebky, lidský kostry, zvířecí kostry, posmrtný masky předních vědců, mumie, kostry trpaslíků a podobně. Krok do světa, kterej pomalu opouští scénu dějin. Zaujal mě tam jeden návštěvník: nenápadnej člověk mýho věku, asi z ciziny, lehce jurodivej pohled, image vedoucího baletního souboru. Měl v ruce tablet a pečlivě si dokumentoval celou expozici. Tablet byl velkej a jak jsem kradmo pozoroval desítky a desítky fotek, tak z nich šla čistočistá tichá hrůza. Bylo to jiný než kostnice v Kutný Hoře, to akademický prostředí tomu dodávalo fakt zvláštní chlad. Na antropologa nevypadal, tak jsem usoudil, že je to mimo vší pochybnost taxidermista nebo sériovej vrah – a pustil jsem si do sluchátek Sumac.

Ano, proto ten obšírnej úvod: slyšet (a na koncertě fyzicky prožít) hudbu Sumac totiž podle mě vyžaduje určitý rozpoložení, který může bejt temný, jak se pro heavy kapelu sluší, ale mělo by bejt především znepokojivý. Skoro mám pocit, že tyhle slova by jako příprava před koncertem měly stačit – pokud ne, zkuste si pustit třeba třetí věc z jejich poslední desky, má jen dvanáct minut a jmenuje se Arcing Silver. Pět (ano, celejch pět) minut tam basa velmi repetitivně ukazuje, o čem tenhle nástroj je (o bránici) a Aaron si postupně chystá terén, aby cca po 150 sekundách vzal nástroj pěkně pod krkem a spočítal vám všechny kosti v těle. Ale to ještě nic není: v pátý minutě poprvé zazní hlas, kterej nelze popsat jinak než záhrobní, a za další minutu je tu jeho veličenstvo riffus maximus, aby za chvíli bylo všechno zase jinak… Ty vole! Dorazte ve správným naladění a tahle kapela vás něčím překvapí dvakrát za minutu. Nenechte si to v neděli ujít!