Silver Rocket

Moodie Black - F U Z Z

Chtěl bych se s váma tyvole podělit o pocity z desky, která mi po dlouhý době fakt rozvorala palici do pořádně hlubokejch brázd. Moodie Black – F U Z Z. Naprosto prvotřídní brajgl, hnusná šmouha, ponor někam, kam se snad ani nechci spustit. Hned úvodem tohoto literárního útvaru se taky veřejně zavazuju k tomu, že tuhle kapelu sem jednou DOSTANU, i kdyby to měla bejt poslední věc na světě, kterou udělám. Přísahám.

Nikdy nepřestanu bejt pyšnej na to, že jsme sem se Silver Rocket jako první přivezli na klubový koncerty Dälek: pro mě pořád revoluční, zásadní duo. Dälek ve svejch nejmocnějších chvílích geniálně montovali prvky noise do hip hopovejch beatů – ten rachot je i po letech boží. Proč zmiňuju Dälek? Protože Moodie Black udělali něco podobnýho, ale šli na to z přesně opačnýho konce: namontovali hip hopový elementy, beaty a rap do noise výrazu. „Ta jejich nová deska zní spíš jako The Jesus Lizard, než jako jakejkoliv rap,“ říkal mi o F U Z Z ještě loni Ceschi. Měl pravdu.

Celá tahle věc je naprosto odporná, hypnotická, špinavá černá díra, která polyká všechny pravidla. Představte si, že by Big Black měli u mikrofonu místo mumlajícího Albiniho někoho, jako je Kris Martinez, klíčová postava Moodie Black. A že by soustředěnej atak automatickýho bubeníka obalili místo tradičních kytar a basy hnusným elektrickým bordelem. F U Z Z zní víc jako Revolting Cocks, než jako cokoliv ze současnýho alternativního hip hopu. Je to nasraný album plný temnejch míst, který se s ničím nesere ani omylem. A nejvíc zvrácený je na tom to, že u songů jako „Hi-V“ se chce člověku tancovat – nebo aspoň se zmítat v područí skvěle mongoloidního basovýho „motivu.“ „Fresh air is terrifying / I don't know you or your questions,“ diktuje jakoby napůl nepřítomně a napůl na půl huby Martinez a je to vlastně NAPROSTEJ TEROR.

F U Z Z člověka láká z nory ven do tmy, mezi zrezivělý trubky, do černýho deště, mezi hmyzí těkání lidský spodiny – do polosvěta, kde zmizely veškerý city kromě nihilistickýho šklebu. Je to geniální. Zatímco předchozí album „Lucas Acid“ ještě sem tam nabízelo nějaký záchranný lano, tady musíte šlapat kalnou vodu tak dlouho, než se stejně ponoříte na úplný dno.

Dejte si to třeba TADY. Nemá to chybu.