Silver Rocket

New Model Army - Carnival (Redux)

Aran 10. 12. 2020

Rok na hovno končí v prdeli, ale je tu tahle kapela a svět má tím pádem pořád ještě jakous takous naději, takže jdu do toho a píšu. Varování předem – ne nepodstatný části následujícího tekstu budou srozumitelný a přehledný jen ultra-absolutně-arci-mega věrnejm fanouškům NMA. Na druhou stranu: kdo jinej by se na WEBU SILVER ROCKET dostal ke čtení „recenze“ na patnáct let starou (ale teď vlastně novou – o tom dál) desku NEW MODEL ARMY? Jen úplnej blázen jako ty. Takže to sedí.

 

Na úvod je, myslím, důležitý zdůraznit, že jsem velkej – VELKEJ! – nepřítel reedic starejch desek v remasterovanejch a „vylepšenejch“ verzích. Proč to nenechat, jak to kapela vydala, když to vydala? Jasně že se dá všechno „vylepšit,“ protože technologie se vyvíjejí a blablabla… ale fakt mi uniká smysl.

„Carnival“ z roku 2005, tehdy devátý studiový album NMA, se na sklonku roku 2020 dočkalo přesně tohohle. „We always felt that Carnival was the one album where the recording, mixing and mastering didn’t bring the end result close to what we had originally intended in the writing,“ píše kapela na webu. Takže pome hopla: New Model Army vzali originální stopy a nechali to znova smíchat borce, s kterým dělali poslední dvě alba „Winter“ a „From Here.“

Výsledek? Přestože jsem velkej – VELKEJ! – nepřítel reedic starejch desek v remasterovanejch a „vylepšenejch“ verzích, poslouchám to v úplným šoku. To je tyvole najednou úplně jiná, vlastně nová deska! Hraje to skvěle! Fantasticky! Na rozdíl od kapely jsem teda nikdy neměl pocit, že by původní nahrávka byla jakkoliv „nedostatečná,“ ale tohle se teda povedlo jako svině. Je to smíchaný asi tak, jak bych to míchal já (hehe): obrovský rány do bubnů a co největší prostor kolem. Díky novýmu zvuku tak „Carnival“ nabízí naprosto velkolepý momenty zejména ve skladbách, kdy se bicí rozjedou do palby, která udává směr celý skladbě; mám teď na mysli hlavně „Too Close To The Sun“ a „Red Earth.“

Vylezla i basa („Island“ – to je basová moudrost od začátku do konce), což mi znova připomnělo, jakej byl Nelson zásadní a podle mě pořád nedoceněnej baskytarista. Ne že by to s Cerim šlo nějak zásadně do prdele, ale ty Nelsonovy linky jsou prostě jedinečný a nenapodobitelný. Vezmi si třeba „BD3“: to je ve svý podstatě úplně obyčejnej – až bych skoro řekl blbej – kytarovej riff, kterýmu ale práce baskytary a bicích dodá obrovský napětí, dramatičnost, hloubku – a člověk si vlastně neuvědomí, že poslouchá dva akordy furt dokola. Mimochodem: už tenkrát v tom roce 2005 jsem si říkal, že „BD3“ by mohla bejt podobná koncertní stálice jako třeba „Wonderful Way To Go“ nebo „Here Comes The War,“ ale nestalo se tak – věci z „Carnival“ se v setech NMA moc často neobjevujou, škoda.

Což mě přivádí k pozici, kterou „Carnival“ v diskografii NMA podle mě zaujímá (a která se vyjasnila právě díky týhle remasterovaný verzi): je to asi první album s „novým“ zvukem kapely, kterej pak po „High“ a „Today Is A Good Day“ vykrystalizoval na geniálním majstrštyku „Between Dog And Wolf“ (2013). Je evidentní, že zárodky posledních třech desek NMA jsou poprvý rozpoznatelný právě na „Carnival.“ Ve svý době jsem tohle LP vnímal tak trochu jako album kapely na ústupu (přesto jsem mu ale v žebříčku za rok 2005 neomylně přisoudil první flek, cha!) a koncert v Lucerna Music Baru v létě 2006 mi dal tak trochu za pravdu: jestli tam bylo sto lidí, tak je to moc. Kdo mohl tušit, že se NMA ještě někdy nadechnou k tak zásadní nádheře, jakou představujou ty tři poslední alba? Bez „Carnival“ by prostě nebylo „From Here.“

Už jsem to tady na webu SR psal při několika příležitostech, takže už vlastně nepovažuju za důležitý pořád zdůrazňovat, že New Model Army mě provázejí životem od mejch patnácti let (takže už třicet let tyvole…). Ale je to fakt. S každou deskou tak mám spojenou konkrétní životní etapu – a „Carnival“ bylo první album NMA, který jsem poslouchal v nový roli otce. A v „Carlisle Road“ je text, popisující doživotní obavy každýho rodiče: „I went up to the kids' bedroom, touched their sleeping faces. Wondered how I could protect them, wondered how to protect them…“ Jak ochráníš svoje děti v tomhle krutým světě? Těžký, neřešitelný téma.

Texty na „Carnival“ jsou vůbec jedny z možná nejlepších, co kdy Justin napsal. „Island“ je vlastně rozpracovaná klaustrofobie „Smalltown England“ – „Musíme vypadnout z tohohle ostrova!“ „Another Imperial Day“ je pro změnu neuvěřitelně působivě zachycený uprchlický téma: „Goods are free to move but not people, oil is free to move but not people, jobs are free to move but not people, money is free to move but not people.“ Miluju „Too Close To The Sun“ – nebezpečnou poctu nekonečnejm horám, kopcům a štítům. „Zíral jsem na horu a hora zírala na mě“ – určitě ten pocit znáte, nádhera. No a pak je tu „Fireworks Night,“ v níž Justin popisuje svůj zjevně vztah s Robertem Heatonem, klíčovým bubeníkem NMA, kterej odešel v roce v roce 2004: „Our time was made up of confused emotions and little whirlwinds and all those things we couldn't really talk about but, most of all, it was sealed in sacred moments like these and then it was gone…“

Skladby jsou v lehce jiným pořadí, než v roce 2005, a jsou tu čtyři nový tracky – i to přispívá k dojmu úplně nový nahrávky. A právě u těch čtyř songů bych se rád zastavil, protože skutečně nechápu potenci New Model Army. Tyhle songy se NEVEŠLY na původní „Carnival“? Neserte mě… vždyť jsou geniální!

„Rumour & Rapture“ jsem slyšel na nějakým živáku a v kontextu NMA je to skladba výjimečná tím, že se jako snad jediná v repertoáru kapely zabejvá tématem, který bezprostředně souvisí s názvem New Model Army. Jak je ale pro Justina typický, nezdůrazňuje dějinný souvislosti a hrdiny anglický občanský války – naopak: tohle je mikropříběh obyčejnýho chlápka, asi vojáka, přímýho účastníka těch bojů. Strašně silný: „News from home comes slow and it is never good: the harvest poor and too few to gather. We were sent to hang two men caught stealing food by a frozen river…“

„One Bullet“ znám z projektu „Red Sky Coven“ a Justin tuhle perlu zařadil jako druhou při svým sólo pražským koncertě na Dobešce (TADY) v roce 2012. Je nemožný si tenhle song nezpívat, když ho slyšíš. „Do you keep one bullet for yourself for when it´s all over and done?“ Pro mě vlastně stejnej případ jako „BD3“ – nechápu, že z toho není podobnej koncertní hit jako třeba z „51st State.“ Miluju tuhle písničku.
„Stoned, Fired And Full Of Grace“ je další naprostá klasika, která se ale nikdy nestala klasikou. Kdybych napsal JEDNU takovouhle skladbu za celej život, gratuluju si. New Model Army se nevešla ani na desku…
„Caslen“ je dobře známej a nevyčerpatelnej žánr „Justin a akustická kytara.“ Jen víc, prosím. „Nothing Touches,“ „Marrakesh“ nebo „These Words“ dostaly víc než důstojný pokračování. Momentálně pro mě asi vrchol celý desky.

Letos se toho moc dobrýho nestalo, ale díky „Carnival“ za to rok 2020 nakonec stojí. Přál bych každýmu kapelu, která by ho / ji sytila tak bohatě, jako mě New Model Army. Díky.