Silver Rocket

L'Homme Approximatif - Kdo žije s vrahem pod jednou střechou

Tak a je to tady, člověk, co si říká L'Homme Approximatif (občanským jménem Zdislav Beránek, bytem na ulici Bránická v Praze), vypustil do světa kolekci písní nazvanou Kdo žije s vrahem pod jednou střechou. Co k tomu říct především je to, že by to nemělo uniknout vaší pozornosti. Sice, co si budeme povídat, vaše pozornost není žádnou lichotkou, ale když si dáte bacha, Kdo žije s vrahem pod jednou střechou vám pomůže vybřednout z bahna jinak celkem obyčejných životů. A to za to stojí.

S čím tedy máme tu čest? Jedná se o poměrně ukázkový příklad tzv. „dege rocku“. Jsem si vědom, že s tímto žánrem nebude většina obeznámena, proto to bude třeba dovysvětlit – dege rock je žánr, který to bere tzv. zkratkou, a k nečekaným kvalitám se dopracovává na první poslech primitivními postupy. Jinými slovy jde o ty případy, kdy „je to tak blbé, až je to dobré“. Dege rock devalvuje celé roky dřiny a studia postupů a struktur a stejných, nebo spíše lepších výsledků dosahuje s jednou strunou, půlkou paličky a trochou fištrónu. Vsadit na tento žánr a zvítězit je ale těžkou zkouškou umělcova vkusu. Zde se to bezpochyby podařilo, jednotlivé tracky jsou šťavnaté, legrační, podvratné, šokující, odpudivé, pozoruhodné a především zábavně nejednoznačné. Hra byla rozehrána a my nevíme, co si myslet. Někoho z toho rozbolí hlava a půjde si radši pustit třeba Povodí Ohře, někdo naopak zatleská. Choose life.

Určitě budou spoustě lidem některé jednotlivé songy evokovat třeba Naquei Manou nebo Květoslava Dolejšího, já ale musím zmínit znatelný návrat k praotcům dege (indie) rocku Vincent Vega, ve kterých umělec dříve působil. Pod vrstvou punkových, drze jednoduchých postupů, stísněné, „psichické“ atmosféry a dobře cílených a ukrytých útoků na posluchačovu příčetnost nacházíme nekonečnou zasněnost, kdy spolu s hudbou prcháme po schodech do hladové noci a skoro (sic!) se nám podaří vykličkovat skutečnosti a uniknout.

Dalším masivním faktorem je, že jde o desku sólovou, která kompletně vznikla u umělce doma, v malém, bezútěšném bytě, v krvavém pelíšku s výhledem na střechy garáží, kde se v noci ozývají z ulic vzlyky umírajících zvířat. Čekejte tedy celkově klaustrofobní atmosféru (prostor je v Praze drahý a umělec je chudý) a pocit, jako by Vám někdo neustále dýchal do ucha. V mnoha písních zní vokály, jako by na vás mluvily zdi pokoje. Celé je to takové příjemně znepokojivé, jako když se pomalu vaříme v jinak chutné polévce. Cítíme se ohroženi, zároveň je ale z tracků zřetelně slyšet, že byly nahrány v pohodlném županu. Je to divné jako svět. Celou tu dobu máte tušení, že Vás někdo sleduje. Možná německý ovčák přes zeď z vedlejšího bytu. Možná soused, který si před třemi roky zasedl dálkový ovladač a od té doby nemůže přestat sledovat Prostřeno. Možná je to ale náš vlastní „nedokonaný zabiják, dokonalý vrah“.

Kdo bydlí s vrahem pod jednou střechou? My všichni.

http://www.mamamrdamaso.cz

Verdikt: 10/10