Silver Rocket

Jak přežít metalovej fesťák

Metalová scéna... Je tady už léta. Známe ji aspoň trochu všichni... Člověk by řekl, že ho už ničím nezaskočí. A člověk do muziky zainteresovaný by to už vůbec nečekal. To, co si teď přečtete, vás snad pobaví, někomu se to snad bude zdát vtipné, někdo si třeba řekne, že je to normál. Já sem se rozhodně bavil!!!

Jak to celé začalo? Prostě jsem si s kámošem udělal výlet do Dánska. Zajeli jsme pro kapelu, která si pronajala dodávku od FluffWheels a udělala si výlet do rakouského městečka uprostřed hor, kde se to celé mělo odehrávat. Fest nesl název Kaltenbach Open Air a hlavním tahákem byli SODOM! Bohužel ty jsem neviděl... hráli až další den. Nicméně v pátek byli headlineři Carpatian Forest neboli Karpatskej les!!!! Temný název... až se mi zježily chloupky (i ty oholený).
Cestu do Dánska a pak do Rakouska nebudu radši popisovat vzhledem k mým žaludečním potížím... Potvrdí řidič, ten si to vytrpěl. Vemu to rovnou od podlahy a nikoho nebudu šetřit!!!

Příjezd
Malebné městečko! Hezké hory kolem... až by se ti zachtělo jódlovat! Ovšem ne po celonočním drivu plném nočních můr, kterým se německy říká “Umleitung” (objížďka). Proč se nejebat s dírami v cestě zrovna v létě, když je nejvíc turistů na cestách za mořem? A proč ne v takové prdeli, která není ani na mapě?
Přicházíme. První, co vidím, je týpek asi 2,5 metru vysokej v oblečku papeže. Na chůdách. Hm… Jeptišky byly asi ožralé, když mu našily ten kříž obráceně. Nebo to byl záměr? Taky měl na zádech rakev, černou, s řetězovýma popruhama. Asi novej model od Eastpaku určenej jen true blackmetalheads v limitovaném množství. Heh... OK, nebudu se vzrušovat. Metalisti... Hledáme stage. Nikde ho není vidět. Tak se skouším zeptat místních... trochu pod párou, ale navigujou nás nahoru. Vedle sjezdovky prej...OK... Už to vidíme.
Každopádně asfaltová cesta k pódiu je lemována stanama. Jo: metalisti stanujou na asfaltě. Proč? Protoč! Metal pyčo neee?! Nejsou to žádný sračky... taky prej nepoužívaj hajzlpapír. Ale to je asi fáma. Přijíždíme pomalu... pár podguráženejch pochopilo, že to asi bude kapela, a tak vydávaj různý zvuky. Asi nějaký kmenový pokřik. Radši nebudu odpovídat...Ještě mě upálej zaživa na jednom z těch ohňů, co plápolaj vedle těch stanů na asfaltce. Zjišťujeme, kudy se loaduje...

Sjezd dolů sjezdovkou
Organizátoři ve snaze donutit kapely sportovně se vyřádit obstarali lahůdku. Backstage je přístupnej jen ze strany strmého svahu. Takže to znamená zahrát si na Woodstock a vláčit všechen aparát po asi dvěstěmetrovém srázu, neboli mase bláta. Není to až tak hrozný. Naštěstí vezeme jen zesilovače. Ale stejně - nevážej 5 kilo. Takže si to užíváme, pošmykujeme se.... A pak rovnou do backstage stanu! Podává se gulášek, asi z místního srnce. Radši nechám tak a zásobím se pitím a energy drinkama. Padnou vhod...

Merch
Každá kapela má merch. Neboli trika, mikiny a různé blbiny na prodej pro fans. Naše nebyla jiná. Jenže když přijde na lámaní chleba, nikomu se u toho nechce stát celej večer. Každej chce kalit. Ovšem pro mě to je vidina příjemná. Karpatskej prales bude určitě zajímavej, ale ne pro mě. Radši se nechám fascinovat všema těma slečnama v latexu, co tady pobíhají. Takže rozdělávám trika a mezitím kapela rozdává autogramy vožralejm dementům, co se potácej u stolu. Nacházím nejlepší prodejní artikl!!! Pásek s nápisem “Drink Beer With... název kapely.” A ještě se to rýmuje. Už tuším, co půjde nejvíc na odbyt. Srát na politický hesla!!! Kapela se vypařuje a nechává mě napospas všem těm máničkám a živlům.


Drink Beer With...

Jako první mě oslovuje blondýnka… značně pod obraz. Prej chce mou emailovou adresu...hm... a zůstane se mnou v kontaktu. Prej si ráda píše. Tak jo, budu hodnej merchguy od profláklé kapely a udělám jí šťastnou... Stejně se vožere, vybleje a zapomene. Pak si chce přisednout...slituju se. A to byla asi největší chyba! Už se ji nezbavím snad celej večer... sakra. No, nicméně zas taková nuda to není. Začíná se totiž svlíkat!!! Mikina, triko... ptá se, jestli mi vadí, když uvidím její kozy. Co mám říct? Dívat se snad můžu...šahat nebudu. Napraví si triko, vyleze jí jednou bradavka z podprdy a show končí. Určitě na tom představení dlouho makala. Ale nějak mě nebralo. Taky způsob, jak se seznámit...
Prodej se rozjíždí, slečna vypadla. Aspoň je klid. Můj předpokládaný nejprodejnější artikl nezklamal! Prodává se jak teplé bagely u pana Lábuse. Nestíhám. Fakt ne, jede to na plné obrátky. Nejvíc mě serou dementi, co na mě mluví německy. Potom, co říkám, že hovno rozumím, pokračujou dál... Nechávám jejich monolog plynout, nebudu se tady hrát na šimpanza a pokoušet se o posunkovou řeč s ožralou opicí. Naproti stojí sanitka - každou chvíli přijde nebo někdo přinese někoho s rozmlácenou hlavou. Tak to asi má bejt na pořádným fesťáku s plastikovejma kelímkama všude po zemi. Heh... krev, pot, pivo a nábojáky!!!


Stylový zátiší na metalovým fesťáku

Karpatská blbost
Norskej blackmetal. Takové terno! Sláva! Kult! Byl jsem zvědavej, i když jsem byl Dánama výslovně varován, že se jedná o totální blbost. Nedalo mi to. Musel jsem to vidět. To se prostě musí! Legenda! Karpatskej les by se měl jmenovat spíš “Karpatské brandy” podle slovenského vzoru. Všichni total namol!!! Zpěvák nemůže stát na nohou, párkrát se zapotácí a málem padá na držku z pódia. Ale přežil to! Basák je úspěšně bojkotován místním zvukařem. Proč ne, když je total mimo rytmus a asi i mimo svoje tělo. Asi nějaká bílá Sauronova magie. Nebo spíš hektolitr zeleného absinthu? Ne... už to chápu. Osvítil mě zpěvák svým informačním projevem. Budu citovat pro zachování autenticity: “Heroin, amphetamin... cocaine... we take it all... all what we get from this world”. Heh... takže páni si jedou ve velkém. Vtipnej je hlavně obtloustlej basák, co nosí svetr pod svetrem. Huňatej medvěd... vydržím půl songu a jdu radši zpátky.


“Heroin, amphetamin... cocaine... we take it all..."

Konečně hotel
Merch zabalenej. Kapela nikde... klasika. Jsem zralej na postel, řidič taky. Slyším bubeníka, jak škemrá o láhev vodky, takže tuším, že noc bude dlouhá. No co... tak jdu omrknout distra. Tuny heavy metalovejch desek! Paráda... jenom ty peníze chybí. Po půlhoďce se vracím a kapela je nastoupená u vanu. Slušně napití, ale chodit ještě dokážou. Hotel je fakt hezkej, takže vlítnu do sprchy, zalezu na kutě a už o sobě nevím. Jsou tři a vstáváme v sedm, abychom to stihli do Německa - asi 800 km.
Probouzím se v půl šesté. Ne že bych jako byl vyspalej. Jen mě lehce znervózňuje postava, co vypadá jako dvoumetrovej zombie ve dveřích. Potácí se, divné zvuky... svalí se k zemi... hledá něco. A sakra... to není sen! To je vožralej basák! Na mou otázku, co tady kurva dělá, odpovídá, že je děsně namol. Hm, toho jsem si vážně nevšiml, kámo. Omlouvá se a jde někam pryč. Slyším bouchnout vchodové dveře. Pak tupej úder. Jako... jako... jako třeba hlava o mramorovou dlaždičku. Neřeším, chci spát.

Ráno...
Budík nefungoval. Probouzím se v devět. Nicméně půlka kapely stejně ještě spí. Po půlhoďce jsme nastoupený u vanu. Chybí jen hlavní aktér včerejšího zombie horroru. Pátrací akce trvá další půl hodiny. Nevím, kde ho nakonec našli, ale prej někde asi na cizím pokoji, kde neměl co dělat. Snad nepolekal nějaké turisty. Nasedáme do auta a následuje kvalitní výtuh kapely. Aspoň je klid...

xmikitax