Ex Models - íííííuííí třísk škrchchchrrrrrr
Aran 6. 5. 2005
Legendy nelhaly, tohle bylo hodně hustý.
Z některý muziky cejtím, že mě doslova OHROŽUJE: pak jsem podvědomě navyklej hledat zbytky rock´n´rollu - ty mě případně uklidní a částečně otupí ostří tý konfrontace (protože ta je občas až nepříjemná). Jenže na divadle jménem „živý vystoupení Ex Models“ jsem nenašel zhola nic, co by mě uchlácholilo. Člověk je sám uprostřed toho bláznivýho, hrozivýho bordelu, třese hlavou jak pitomec a zároveň se ptá sám sebe – není tohle už trochu moc? Proč se mi TOHLE vlastně líbí?
Před koncertem jsem znal výborný album „Zoo Psychology“ a párkrát jsem si stihnul přehrát vypálený CD s novou deskou (klasicky zafungovalo podvědomí, který si z toho vyfiltrovalo všechno „potřebný“, načež zvolilo schůdnější interpretaci). Po koncertě mám pocit, že neznám nic, že žádná muzika není dost peklo na to, aby ještě nějak probudila k činnosti smysly, otupený Ex Models. Abych byl úplně přesnej – já nejsem schopnej říct, jestli se mi to líbilo nebo ne. Ale myslím, že to není důležitý. V určitým pohledu mi to přišlo úplně geniální, místama mi to připadalo jako blbost. Každopádně jsem si jistej tím, že je vždycky skvělý vyzkoušet kapelu, která nějakým způsobem posouvá limity a zkouší, kam až je možný zajít.
Byla to „arty“ pitomost, na kterou se nalepí všichni intelektuálové a udělají kolem toho patřičnej humbuk? Byla to NOVÁ a parádní muzika, která je vzrušující mimo jiné i tím, jak dokáže spoustu lidí nasrat? Bojím se, že v případě Ex Models neexistuje nic mezi, musíte si zvolit jednu stranu. Já si zvolil to máchání palicí (některý riffy byly naprosto kolosálně a úžasně dementní – to je přesně to, co mě baví a co hledám). Chtěl jsem říct tohle: jsou kapely, který ať jsou sebevíc „extrémní“ a hlasitý a divný a brutální a já nevím co, tak se pořád pohybujou na víceméně známým a vymezeným území: rock, hardcore, indie, blebleble. Ale jsou kapely jako Einstürzende Neubauten, Today Is The Day nebo třeba i 90 Day Men, který dejme tomu nehrajou tak úplně „extrémní“ muziku (neplatí v případě TITD), ale nastavujou úplně vlastní standardy. Do týhle kategorie podle mě patří i Ex Models.
Abyste mi rozuměli: já osobně nehledám zas až tak moc experimenty. V jukeboxu volím jistotu, mám rád kytarový kila voe, Kiss, hard fucking rock a vrtulníky, klasika. Víte, co myslím – moc se nehrnu na nějakou „performanci“, ale půjdu na každej koncik. No a Ex Models jsou trochu „performance“, ale mají podle mě něco, co je prostě dobrý a zvláštní a ujetý, je to to NĚCO, co parádně popsal Töhötöm v Nejchytřejších kecech o Lightning Bolt. Něco, co prostě nevidíte a neslyšíte u nikoho jinýho a je to tak mimo, že se fakt ptáte sami sebe, jestli je v pořádku, že trávíte večer s uchem přilepeným na repráku, z kterýho se linou totálně šílený zvuky, produkovaný lidma, který to buď nemají v palici úplně v pořádku, a nebo to jsou vychcaný podvodníci (přičemž obě varianty jsou stejně pravděpodobný a stejně znepokojující).
A možná jsem si tam tohle všechno jen domyslel, ale stejně mě to baví.
Fotky: Jakub Hošek
