Dälek očima Töhötöma
Töhötöm 5. 11. 2009
Hip hopu a rapu moc nerozumím. Nechci říct, že se mi tahle muzika nelíbí, jen jdeme trochu jinejma cestama, já a rap. Většinou nestíhám vnímat anglický texty a jsem línej se bůh ví jak snažit, abych jim rozuměl, a dlouho pro mě byl zdejší fanoušek hip hopu podobnej živočišněj druh jako českej rastaman. Mám ale kliku: moji kámoši maj hip hop rádi, ukázali mi pár věcí, něco mi vysvětlili, a tak jsem si našel cestu zase do jednoho zákoutí, kam by mně vlastní pohodlnost asi zamezila vstoupit.
No a co mě, zelenáče a hip hopovýho panice, poprvý poslalo úplně do kolen? Klidně hádejte... bylo to v Matrixu, koncem minulýho roku. Kluci říkali „z toho se regulerně posereš“, já pokejval hlavou, abych jim nekazil radost (třeba podle Aranovejch doporučení bych byl posranej tak šestkrát tejdně), a pak to přišlo. Dälek přijeli do města.
Bylo to úplně super ještě dřív, než zazněl první zvuk. Byli jsme v Matrixu, připravovali jsme backstage, a najednou se zjevili dva tzv. Afroameričani (jak by řekli ve španělský Americe, když chtěj ukázat, že taky dokážou bejt západním způsobem korektní, „seňor moreno“), seznámili jsme se, a snadno se nechali ovládnout jejich osobnostma. Výborný fóry, mohutný Oktopusovo tetování a ještě mohutnější Dälekův korpus, kecání o kapelách, který máme všichni rádi (Bad Brains třeba), a hlavně nefalšovaná, opravdická atmosféra chlapů z gangu. Musim to s prominutím napsat, kdo mě zná, ví, že jsem vždycky na straně jinejch etnik než toho našeho, tak si to nevykládejte špatně. Nefalšovaná negerská atmosféra borců, který určitě část svýho života „dělaj gangy“. Jasně, tohle je trochu romantická představa – jak jsem psal, jsem na tomhle poli začátečník, tak mi to nekažte. Každopádně kapela zase viděla nás, partu trošku „odrostlejch“ místních kluků, jak pobíhaj kolem koncertu a zařizujou věci, a vypadalo to, že se cejtěj jako mezi svejma. „Tohle je super,“ říkal Oktopus, "když nám dělaj koncert kluci ze čtvrti... je to vaše čtvrť, tohle, ne?“ Samosebou, Oktopusi, je, celý tohle město je přeci naše. Každý pátý Oktopusovo slovo bylo „gay“, používaný jako (ano, jako negativní) přívlastek. Láska na první pohled.
Už u zvukovky to osolili tak, že moje bránice tušila velký věci. Když jsme se jich ptali na novou desku (tehdy ještě nebyla venku), Oktopus se na chvíli zamyslel a pak prohlásil: „Bude to zase o něco tvrdší... jako Motörhead.“ Tady jsem se na chvíli zarazil, přeci jsem na hip hopovým koncertě, tak pozor zase – ale nekecal. Fakt že ne. Málokdy jsem zažil, aby mě zvuky pohltily způsobem, jako ten večer v Matrixu. Nebylo možný se pohnout, nebylo možný jít pryč, viděl jsem, že všichni kolem jsou úplně stejným způsobem v moci a pod vlivem šéfa sekty pro dnešní noc. Jeho svatost Oktopus, svými stoupenci zvaný „papež“, a jeho pravá ruka Dälek. Dodneška mě zabrní na zádech, když si na to vzpomenu.
Když přijeli podruhý, bylo to snad ještě lepší. Tentokrát měli tour manažera, kterýho nám představili, a tomu manažerovi řekli: „Tyhle kluci tady šéfujou úplně všemu. Dělej všechno, co ti řeknou.“ Naši lidi. Jedna z mejch nejoblíbenějších kapel poslední doby. Nevim, jak to máte vy, ale já svoje oblíbený kapely potřebuju vidět minimálně dvakrát do roka. S Dälek se to daří – a tak jsem spokojenej chlap.
A poproste někdy Arana o pár historek s Dälek: umí je parádně vyprávět a jsou nepřekonatelný!
Isis očima Arana: www.silver-rocket.org/news…
