Silver Rocket

LAUNDERED SYRUP - Old Wrongs (SRR 76 / MMM 07)

ÚV SRR 30. 3. 2016

V jižním Ontariu je malé město, které se jmenuje Lindsay (i když Neil Young v Helpless zpívá, že to je severní Ontario, není to tak - on to jen tak cítí). V tomhle kraji nebylo nikdy NIC pro teenagery: ve volným čase jsi buď zabil nudu malého města tím, že jsi hrál hokej a občas na ledě někoho zmlátil do krve, nebo jsi zaplatil někomu, kdo by ti koupil pivo v Beer Storu nebo v Liquor Storu, a pak jsi šel s kamarádama do parku a chlastal, až jsi se málem uzvracel k smrti, a pak tě odvezli policajti na stanici, kde jsi to všechno poblil a dřív nebo později dojeli tvoji rodiče (záleželo na tom, jak byli ožralý) a vzali tě domů (tam jsi to taky všechno poblil).

Jako v každým městě (populace okolo 15 000) tam bylo několik barů a restaurací. A jeden z nich byl The Central Tavern. Byl to nejlegendárnější pajzl v kraji. Vyprávěly se legendy o tom, co se dělo v Centralu, ale v podstatě to byly jen fámy, protože ty hustý týpci, který chodili chlastat nebo pracovat do Centrálu, jsi neznal - nikdo je neznal. A pokud tam tvůj kámoš byl, tak kecal. Tam totiž chodili ty nejhustší týpci chlastat, hulit, a rvát se. Ale nikdo nevěděl přesně, protože i když je zvyk v Kanadě chodit ven z baru a rvát se, v Centrálu to takhle nebylo. Bylo to hned vedle hlavní silnice ve městě a všechno, co se dělo ve Centrálu, se dělo vevnitř. Nikdy jsi nikoho neviděl před hlavními dveřmi. Většina lidí chodila zadním vchodem.

Kromě chlastání, hulení a bitek se děla v Centrálu ještě jedna věc: hrála tam HUDBA. Živý kapely. A tím byl pro mě a moje kamarády Central Tavern něco jako dům naděje a snů: jediný světlý místo v tom strašným, nudným, prazdným kraji. Takže jsme se tam prostě MUSELI dostat, i kdyby to znamenalo, že bysme pak už nikdy neviděli denní světlo. Nebylo to často, nebylo to jednoduchý, občas to bylo o hubu, ale několikrát jsme se tam dostali v šestnácti nebo v sedmnácti (v Ontariu se smí pít alkohol od 19 let) zadním vchodem, seděli vzadu, snažili jsme se být neviditelný (což nebylo tak těžký, protože se tam hulilo fest a nebyly tam žádný okna) a čuměli na kapely do tý doby, než vypukla rvačka (obzvlášť oblíbené bylo hodit někoho přes sklo automatu na cigára), což se během těch koncertů stalo hodně často.

Proč tohle všechno píšu: když poslouchám Laundered Syrup, vrací mě to všechno zpátky k těm nejlepším, formativním momentům v Central Tavern a mého vnímání některých těch kapel. Zbožňoval jsem ten hustý, upřímný, working class hard rock, který jsem tehdy nepochopil úplně, ale ta energie a projev mě doslova odrovnaly. Lidi, který žijou, co hrajou. Žádná póza, žádný to dnešní ‘já mám knír a dlouhý vlasy a hraju stoner rock woo-hoo’. Ty kapely totiž nebyly hustý rváči jak zákazníci toho baru, naopak. Často věděli, že dostanou přes hubu a budou se muset rvát (viděl jsem jeden večer, jak nějaký hustý týpci začali demolovat aparát kapely uprostřed koncertu, protože jejich holky začaly tančit a oni žárlili: kapela chránila svý životy a použila kytary jako baseballový pálky). Věřili v BOHY ROCKU a Central Tavern (a podobně zoufalý bary v každý provincii) byla jediná možnost hraní. Věděli, že to nikam nedotáhnou, ale museli prostě hrát. Žádný bu bu texty, ale spíš ‘je to na hovno, ale žijem a bude to třeba lepší, nevim’. Žádný samplery, žádný efekty, žádný triky.

Zhruba taková atmosféra vás pohltí, když si pořídíte "Old Wrongs" od Laundered Syrup. Pokud se díváte do sekce KATALOG nebo KAPELY (kde si můžete samozřejme poslechnout ukázku nebo si kazetu rovnou koupit), uvidíte geniální popis kapely od Arana, který se tady nepokusím přiblížit. Pokud potřebuješ správnej start dne, pusť si ‘Everything is Hidden’, když vycházíš z budovy ráno do práce nebo do školy - a hned ten svět bude fungovat, jak chceš. A co nejdřív zajděte na jejich koncert a uvidíte: to hovno z všedního dne bude hned pryč a na tvář se vrátí ztracenej úsměv. The future will be bright!

Laundered Syrup v sekci KAPELY
"Old Wrongs" v sekci KATALOG
Kazetu kupuj TADY