ÚV SRR 12. 6. 2017
Michal aka
Calvera to napsal SKVĚLE. Dokonce to ani nedáváme kurzivou, jak je to skvělý, hele: "Jedna z věcí, který mě fascinujou na hudbě je, jak dokáže opanovat nějakej prostor - vyplnit ho tou nepochopitelnou a nehmotnou "věcí" (i když, někdy umí bejt tak heavy!), která má sílu naprosto ovládnout náladu místa. Podobně, jako třeba světlo, jakoby hudba byla nějakej
jinej, další rozměr světla. Někdy to funguje líp a někdy hůř nebo prostě jen jinak (každej to taky asi jinak vnímá), ale když se sejdou ty správný rovnoběžky, tak to je úplná magie. (Je čitelný, kam mířím?) Pár koncertů jsem prožil, jako posluchač i jako "vystupující", na všech možných i nepravděpodobných místech a všiml jsem si, že některý místa jsou z tohodle úhlu pohledu tvrdý a nepřející, ale těch je naštěstí výrazná menšina. Některý jsou
"slušnej standard, hezkej večer" v nejlepšim smyslu slova a pár je opravdu výjimečnejch. Pure magic. A nebyl by to text o Soulkostele, aby to nebyl právě tenhle případ! Zažil jsem tu v součtu tři večery hudby a všechny byly... Těžko se mi pro to hledaj slova, aby to vystihlo to, co se dělo a dostálo to té skutečnosti. Přiblížím to aspoň popisem prvního poznání - podzim, jedeme několik hodin autem, mlha, tma, déšť a nevyhnutelný bloudění, nakonec zablácenými poli a lesem a už si říkáme, že tohle místo fakt nenajdeme, protože
nemůže existovat. Nakonec se ale zjeví, svítící lomený oblouky do gotiky černýho lesa. Otevření oprýskaných dřevěných dveří a uvnitř... jako v pohádce, naprostej opak nevlídnosti venkovního prostředí, tohle byla mateřská loď. Mothership, tam chceš bejt, všechny potíže zůstaly v nekonečnejch dálkách a teď tu je jen tenhle kouzelnej prostor a uvnitř ta fascinující nepochopitelná a nehmotná "věc". Jsem si jistej, že 17. 6. 2017 tohle u Vernéřovický studánky znovu nastane, hvězdy i ruce boží na tom už nepochybně pracujou! (Mnohem dýl, než bysme mohli tušit.)"
