Silver Rocket

Parrramount Styles - Distant Karrrma 8,5/10

Je to smutný konstatování, ale Failure American Style (2008) i Heaven's Alright (2010), první dvě desky Paramount Styles, se pomalu ztrácej ze zřetele za doprovodu téměř úplný lhostejnosti. No, vlastně ani u nejčerstvějšího počinu Scotta McClouda (Girls Against Boys) se nezdá, že by zaujal mraky lidí, ať už posluchače nebo aspoň recenzenty (schválně, dejte si tu práci a zkuste na síti o tomhle projektu něco vyhrabat, ale počítejte s tím, že si budete muset vyhrnout rukávy!). A bohužel nehrozí, že by se tenhle stav věcí měl změnit, když Distant Karma vychází na nějakým zastrčeným českým labelu...

Po sedmi letech, kdy o sobě skoro nedávali vědět, před nás Paramounti předstupujou s novou nahrávkou, která navazuje na svý věhlasný starší sourozence. Ačkoliv se vždycky pohybovali spíš v oblasti elektro-akustický hudby, tentokrát - ve složení: nerozlučnej bubeník Alexis Fleisig (GvsB) a multiinstrumentalista a všeuměl Ondřej Ježek (kterej zároveň desku nahrával a míchal a vůbec ve všech ohledech produkoval) - využívaj zkreslenej zvuk mnohem častějc než bejvalo zvykem (Distant Karma, Criminal Vibe). Violoncello, který na Heaven's Alright mělo přinejmenším svý slovo, se tady dalo vyloženě na ústup, ostatně není úplně jistý, jestli je potřeba v tom vidět příčinu a následek. Práce s texturou a aranžema je opět pozoruhodná, úplně stejně jako u předcházejících alb, přičemž přispívá k velkýmu kouzlu všech jedenácti kousků, který postupně upevňujou mý přesvědčení ohledně toho, že McCloud rozhodně je báječnej skladatel, jehož talent neochabuje s věkem.

Pan "písničkář" se tady vytasil s velmi hezkejma melodiema (Someone Else's Playground, Speak American, Don't Worry I Got This) a zároveň se občas rozmáchne, aniž by uvíznul v patosu (Light Up the Sky, Coast Thru Life). A jestliže leckdy platí, že tím palivem, který člověka pohání vytvořit a zaznamenat hudbu, je právě jakási temnota, pak touhle třetí položkou to McCloud prokázal do puntíku. Věčná škoda, že jsem desku objevil příliš pozdě na to, aby mohla v mým žebříčku za rok 2017 zaujmout patřičně vysoký umístění, který jí jednoznačně náleží. Prostě geniální.

Bertrand Pinsac 8,5/10