Silver Rocket

Planety mají novou desku s tajuplným názvem Máme ruce hluboko ve vodách, pod nímž si poetická duše může představit spoustu věcí, a asi nebude nikdy moc daleko od pravdy. Eliptické vyjádření postrádající objekt (či atribut) tak vybízí k návštěve této hudebně-laboratorní session s cílem odhalit těkavé tajemství: O jaké vody jde? Jde snad o brněnské vodárny a kanalizace (protože už od Skácela víme, že Brno je na tom jinak s vodou asi tak jako Jarda Špulák s ostrovtipem)? Nebo jde snad o zmrzlou vodu vysypanou z rolby po dalším prohraném zápase Ocelářů, nasáklou voňavou směsí karboly, potu a rampampule? Mohly by to být hladké vody uhelných lagun, jimiž se kochají obyvatelé nejvyšších pater karvinských paneláků? Vizualizuje se lačnému posluchači před očima obraz orangutanů obsazujících s chladnými zbraněmi Albrechtice u Českého Těšína? Nebo jde prostě jen o čistou poiesis a všichni jsme na to zase Orlovi skočili jak Jiří Raška do království pervitinu? Nezbude než se přijít přesvědčit osobně, zda muž-vodka a jeho gang poodhalí oponu mystéria, nebo nás nechá tápat v brněnské noci osamělé, ale najebané.

 

Pokud jde o DVO, mohli bychom napsat jméno jedné legendární kapely sestávající rovněž ze tří liter a trpící stejným neduhem – nikdo kurva neví, jak se to čte, [dé-vé-ö]? –, ale pak bychom asi mohli čekat tečku na čelo, protože levnější než takováhle reklama je už jenom Okamura požírající husu s knodlem. Aran a Olda nám ovšem ke své aktuální hudební taškařici neřekli nic víc, než je to je „rock/hluck“. Nejspíš tedy můžeme čekat hluk kondenzovaný do tupých kromaňonských rytmů a riffů (dá se hrát na basu riffy?), lehce okořeněný nezamyšlenými elektrickými výboji a sem tam nějakou kopačkou do stojanu na mikrofon. Nebo taky ne, fakt nevíme, protože DVO [dvó?] si vyhradili exkluzivní právo pohovořit svým jazykem dřív, než si je rozeberou novináři. Těšíme se, s lehkým chvěním v žaludku.