Silver Rocket

Zkouška sirén - ...a nechtěl bys už přestat?

Neděle večír, velmi slušná kocovina po rodinný oslavě narozen, cítím se dost vyzobanej a říkám na rovinu, že mě malinko straší zítřejší ranní vstávání, inu život je príma. Sednu si na chvíli k počítači a pustim si muziku, napadá mě. Volím Zkoušku sirén a pak mrknu na poštu a v ní vidim mail z ÚV, obsahující novou desku Zkoušky sirén ve flacu, což mě inspiruje k tomu, abych mrknul na stránky Silver Rocket. Zde nacházím čerstvou Aranovu recenzi na novou Zkoušku sirén, kteráž to (ta recenze) je zakončena výzvou k zaslání vlastní recenze. Jestli to teda chápu správně. Trochu moc náhod najednou, asi nejde jinak, než uposlechnouti výzvy. Výzvy jsou super, nejsou to žádný posraný rozkazy.

Mám asi tak patnáct poslechů, což je na recenzi dle mýho názoru málo, protože mám takovou zkušenost, že desce začínám většinou rozumnět až tak, řekněme, po dvounásobným počtu náslechů. Jenže sem počítal poctivě ty vole do vosmi a došel k závěru, že teď je ta pravá chvíle. S tim se nedá nic moc dělat. Kvalitu zvukový stránky desky asi nemá moc cenu komentovat, omezím se na konstatování, že mě nenapadá, jak jinak by ZS měla znít a vlastně ani kde jinde by měla natáčet. Dávka špinavosti a čitelnosti je v takovým poměru, že z toho, mírně řečeno, usírám.

Zvláštní je, že snad jen s výjimkou Nekonečnýho rokenrolu, kterej zní jak společnej spídovej mejdan Zepelínů a Jesus Lizard, mi to zní jako jeden souvislej proud mocnejch riffů, kterej se snaží ukrýt, že skrejvá promyšlenou muziku. Takovej konstantní tlak s tušeným, ale zatím né úplně odhaleným podtextem. Vybavuju si, že něco podobnýho cítívám při poslechu Unsane, čímž ovšem v žádným případě nechci říct, že by se je ZS snažili nějakým způsobem vykrádat.

A když jsme u těch riffů, Aran, napsal, že jsou ve vrstvách a že jsou pravěký, což je myslím naprosto přesný, jen bych dodal, že jsou obrovský a nesmlouvavý. Jsou definitivní a další definitiva je, že se máme dobře, ale špatně to snášíme. Znáte snad někdo definitivnější definici statusu společnosti? Pak je tu jasnej poznatek, že zásadním prvkem „ a nechtěl bys už přestat“ je souhra. Žádnej z nich tří nebude sám fungovat tak dobře, jako všichni tři dohromady. Možná to zní jako jako omšelej klišovitej kec, ale já to tak fakt vnímam a vsadim boty, že na zkouškách tráví minimálně polovinu času nekonečnejma jamama.

Muzikálnost a to neoddiskutovatelná je další věc, která mě v souvislosti se ZS napadá, ten cit pro muziku je přímo hmatatelnej. Měli jste s nima někdy tu čest na živo? Já zhruba před dvěma a půl lety a bylo to zničující. Zvláštní věc, až při poslechu týhle desky jsem si uvědomil, že si z toho koncertu vůbec nepamatuju, kdo z nich a jakým způsobem zpíval, prostě mě ta muzika vtáhla takovým způsobem, že jsem tam zpěv asi nepotřeboval, následkem čehož jsem byl na desce trochu překvapenej tím, že se nekřičí ale zpívá. Většinou to do muziky sedne parádně, ale možná bych se přimluvil, aby Zdenda o něco častěji přitlačil na hlasivkovou pilu. A taky bych se přimluvil za častější zařazení vyššího rychlostního stupně, to co se děje ve chvílích kdy Victor začne uhánět stovkou je tak intenzivní, že mě moc nenapadá, jakejma slovama to popsat. Snad jako pokus o zběsilej úprk s násilnou sonickou likvidací v zádech. Povídám na tom koncertě Marimu (to je můj táta): „ty vole voni nám sem přijeli ukázat jak se dělá muzika“ a Mari jen pokyvuje hlavou, jede si rytmus na stehna a spokojeně se usmívá.

Nevím co ještě napsat, zejtra by mě toho určitě napadlo víc a napsal bych to líp, ale dnešek si to vyžádal., tak už jen poznámku, že když jsme se s klucima po tý akci vo který sem výše hovořil loučili a voni razili domu, měl jsem intenzivní dojem, že jsou snad ještě zmaštěnější než já. A to jsem ve zmašťování se, nebojim říci, dost dobrej, včera jsem měl asi deset piv a podobně slivovic.

Dva tracky z desky si poslechni TADY
Desku si kup TADY
Aranova recenze Zkoušky sirén je TADY
Svojí recenzi pošli na uv@silver-rocket.org