Silver Rocket

Pontiak – Echo Ono

Není přehnaný psát v únoru o desce roku? Určitě jo. Ale nový album Pontiak je z mýho pohledu naprosto výjimečný. Cestu týhle kapely jsem do teď sledoval sice s respektem, ale přece jen trochu z povzdálí. „Echo Ono“ mi ovšem naprosto zpřeházelo hodnotovej žebříček. Pro tuhle desku platí to samý, co jsem psal v recenzi na poslední Young Widows (http://www.silver-rocket.org/nejkecy/287): s radostným úžasem jen čumím na to, co předvádí kapela v obsazení kytara, basa, bicí.

„Echo Ono“ do mě nemilosrdně zatnulo drápy hned úvodním riffem k „Lions Of Least“. Majestátní otvírák celý desky: drtivá, ale zároveň neuvěřitelně „vzdušná“ skladba, která předznamenává náladu týhle nahrávky. Hlavní trumf? Pontiak dovedou originálně a elegantně spojit fakt syrovou kytarovou rubačku s hippie atmosférou 60. let. Jako kdybych na „Echo Ono“ cejtil zároveň zatuchlej pot podzemní zkušebny a zároveň čerstvou vůni ráno se probouzejícícho se lesa. Nevím, jak to tyhle tři bráchové dělají, ale maká to kurva neuvěřitelně.

Pontiak si taky nepomáhají žádnou hromadou nesmyslně vrstvenejch kytarovejch zvuků (tak jako spousta kapel současnosti). Jak jednou kytara narazí na zlatou žílu skladby, sleduje jí až do konce. Tak to miluju. „Echo Ono“ mi právě proto v něčem připomíná živý nahrávky Neila Younga s Crazy Horse: čistý kytarový dřevorubectví, žádný pidli pidli parádičky. A ještě na jednu kapelu si v souvislosti s novejma Pontiak vzpomenu: Rye Coalition. Souhlasíte se mnou, že „The Lipstick Game“ byla jedna z nejdůležitějších desek celejch 90. let? Na „Echo Ono“ cejtím podobnou tvrdohlavost, kdy vás monotónní rytmika přivede do úplný extáze (třeba konec „Across The Steppe,“ to jsou jasný Rye Coalition). Fantastický taky je, jak sevřeně a soustředěně znějí vláčnější tracky z druhý poloviny alba. I v pomalejších tempech jsou totiž Pontiak maximálně strohý a syrový: o to víc pak vynikne mohutná melodie třeba v „Silver Shadow“.

Fakt smekám a hluboce se klaním. Tohle je naprosto strhující deska, kde není ani stopa po jakýkoliv křeči. Parádní ukázka nový cesty a dosud nejlepší album Pontiak. Jsem zvědavej, jak bude „Echo Ono“ znít živě – v únoru budou hrát Pontiak nějaký koncerty v Česku (třeba 23. února na 007).