Silver Rocket

Hammerhead: Duh, The Big City

„Duh, The Big City“ je zatím poslední album Hammerhead a taky „poslední“ nahrávka jejich klasický AmRep éry. Vyšlo v roce 1996 a kapela na něm zcela rezignovala na jakýkoliv ambice navázat na „Into The Vortex“ – což bylo jediný správný rozhodnutí: jak taky chcete navazovat na TAKOVÝHLE monstrum? Zatímco „Into The Vortex“ byla promyšlená cesta hlukem do toho nejtemnějšího, animálního podvědomí (Ano, čtete správně: „promyšlená“. Vezměte prosím v potaz, že tou dobou vycházely na AmRepu i desky Love 666, Cosmic Psychos nebo Cows – a na nich teprve dostávalo IQ pořádně na frak.), „Duh, The Big City“ je hrubej, rozmazanej cákanec hluku – samozřejmě s naprosto devastujícím účinkem.

V některejch skladbách slyšíte zřetelný zárodky budoucích VAZ, někde dokonce Hammerhead vsadili na MELODII (třeba v „New York?... Alone?“), ale celkově je to s přehledem to nejhrubší, nejvíc sprostý, nejšpinavější, nejvíc „fuck you“ album, co kdy nahráli. Jestli hledáte inspirační zdroje Lightning Bolt a všech těch „post noise“ napůl arty kapel – dál nehledejte. Tohle je přesně ono.

„Duh, The Big City“ se pyšní klasickejma názvama skladeb (třeba „I Don´t Know... Texas“) a stojí na třech vrcholech. Celou desku otevírá jeden z klíčovejch statementů Hammerhead – „Earth (I Won´t Miss)“. Čtyřminutový drhnutí JEDNOHO primitivního basovýho riffu, kolem kterýho různě kvílí kytara, a kterej vám vyzmizíkuje veškerý JSOUCNO z palice během prvních pár vteřin - aby to na konci kapela opepřila autistickým klavírem. Pak je tu poslední a zároveň titulní track desky: esence všeho, co dělá z Hammerhead ještě o chlup lepší kapelu, než jsou AC/DC. No a uprostřed alba se jako hrozivej monument strašlivýho zvuku tyčí do výšky bestie jménem „Victoria“. Tenhle ukrutnej, valivej, drtivej, s ničím nepoměřitelnej kus hluku jsme v různejch obměnách hráli my všichni (Gnu, Lyssa, Wollongong, Unkilled Worker Machine, Or, Kurac – čau tyvole kamarádi!), i když si to možná neuvědomujeme. Strašlivá VĚC.

I když od vydání „Duh, The Big City“ uplynulo už dlouhejch 18 let (je to doprdele vůbec možný?), neobjevilo se během tý doby moc desek, který by se mohly poměřovat s touhle ĎÁBELSKY hrubou palbou. Pořád je to jedna z nejvíc nemilosrdnejch nahrávek v historii AmRepu. Čas to prověřil dokonale.