Silver Rocket

Dessa + Aby + Leto - tour report

Palma 6. 5. 2015

* Upozornění pro feministky a feministy. Tento příspěvek si vyhrazuje právo se jakkoliv vyjadřovat o rozdílu mezi pohlavími s tím, že by všechno mělo být chápáno jako pomoc pro společné porozumění.

Po minulém #letour reportu (k přečtení TADY, šlo o turné RickoLus + Leto) jsem byla rozhodnutá, že to tentokrát přenechám povolanějšímu pisálkovi historek a mistru ostrovtipu. Jenže já můžu srát na žánr a přejít rovnou k podstatě: tak, jak jsem zvyklá. Tohle nebude o turné, ale o tom, co jsem na turné zjistila.

Když nám Aran asi předposlední den minulého #letour s RickoLusem psal SMS, ať si proboha Indoš začne vyřizovat řidičák, že pojedem další s Dessou, čekala jsem tu největší věc (samozřejmě ne ten řidičák - prý je na řízení auta příliš velký cholerik...). Od té doby uběhlo snad osm měsíců komplikovaných příprav, které místy kalily prapůvodní extázi. Ale už nejsem děcko a vím, že pravý dym se projeví bez ohledu na chaoticky uspořádané okolnosti. Takže někde vzadu v hlavě jsem věděla, že mě čeká týden se skvělou holkou, ke které budu moct vzhlížet na vícero úrovních, a která mi může v lecčems rozumět. Prostě být babou na „scéně“ má svoje - a člověk se v tom lehce ztrácí.

Poslední měsíce jsme viděli Dessu, jak se objevuje v různých médiích jako docela velká ryba, a do našich myslí se tlačila skepse o možnosti propojení našich idejí. Vzpomínám si, jak Indoš pár dní před odjezdem prohlásil, že neví, co se bude dít, až se chytnou, protože nesnese její zjevný diktát. Ha! Myslím, že ho muselo trápit, že se tak zmýlil a Dessa mu nedala ani jednu příležitost pro boj - ba naopak vyjadřovali si vzájemně jenom respekt.

Odjezd taky provázely moje noční můry typu že budem mít nehodu na trase a já ohrozím nejen životy spolucestujících, ale taky ty milióny fanoušků, hh.

První koncert v Norimberku. Tam jsme se všichni potkali poprvé. Já uviděla Aby Wolf a její sólo věc. Ta její práce s hlasem naživo mě strhla a už nevrátila zpátky! Byl s náma ještě Josh, hostující kytarista, merch guy a přítel Aby. Josh měl prvních pět dní chřipku a přitom jeho "daily question" bylo, jestli Indoš neotevře trochu okno, ať na něho fučí: šílenec, Američan.

Tuto mini pozvánku jsem napsala hned po prvním společném dni na fórum SR:

"Neni to nic divne, ze od pradavna mi v hlave srotujou otazky tykajici se zacleneni se do spolecnosti jakozto clovek/zena. Posledni roky se uz tim tolik netrapim, ale casto me neco prekvapi nad cim rozum stoji. Tento tyden mam pro zmenu moznost byt na blizku zene, ktera v tomto ohledu na me pusobi absolutne prirozenym dojmem. Dessa je ostra a pritom se nakloni ke kazdemu, diktuje a u toho te posloucha, ikdyz nic nerikas. A ta jeji kamoska Aby, to me dostalo... Zkuste je nekde zachytit (az do nedele je vozim po republikach), treba nekecam a uvidis jak to baby muzou vest."

Musím se přiznat, že jsem se bála, jestli jsem to s tou adoraci přece jenom nepřehnala. Jenže já teď musím jen přidávat. Samozřejmě, každá radost stojí nějaké pochyby. Takže zhruba třetí den v pořadí jsem měla krizi, kdy jsem pociťovala trochu hlubší nejistoty směrované k mé vlastní osobě a mým způsobům. Ale s tím už člověk musí počítat - bez zhodnocení i těch slabších míst člověk neví nic a nemůže se poskládat o něco líp než doposud. A jedno z mých zásadních zjištění u těchto dvou holek bylo, že se skvělý člověk mimo jiné pozná podle toho, že neprovokuje ostatní k žárlivosti či závisti. Je to možná příliš určující, ale co... tohle mě vzalo. Překvapilo mě, že se ty holky chovají víc jak normálně (tak, jak já si to představuju).

Aby a Dessa, dvě baby, co jely vtipy, chlastaly, a přitom byly milé a soustředěné. Je například úžasné kolik společného jsem našla třeba s Dessou: má ráda čokoládu; je pracovitá, šikovná a spolehlivá (jako abych se zase nepřechválila, já zatím ještě neumím říct zvukaři, o kolik kilohertz má snížit výšky na mixu a aby to nebylo přepálené); taky nemá problém se nechat unést a pro slzy nejde daleko; má podobné smýšlení o svobodě ve vztahu či mimo něj; neplánuje potomky; nesnáší Coco Rosie (sic!); a co je nejpodstatnější: směje se do úmoru Indošovým vtipům a ještě jim přisazuje.

Pamatuju si další věc, jak mi Dessa v Budapešti v bekstejdži - to byl si pátý společný koncert - řekla, že Indoš a já jsme její příklad dokonalého páru. Hrozně mě to potěšilo, že pro člověka, který pro mě představoval idol (přirozeně vzbuzující i menší dávku nedůvěry), můžu být i já v něčem obohacující. Či že moje roky vykurvování se na Indoše nesou taky svoje sekundární ovoce, heh. Ale tohle se v důsledku zdá jako banální věc, protože po koncertě jsme šli na pokoj a vychlastali strašně moc whisky, Dessa vykládala ty nejlepší historky o známých rapperech a o svých kurzech tance. Tehdy nastal ten zlom, kdy už nebyl rozdíl mezi tím, co si přeju, a tím, jaký dym skutečně jedeme.

...moje roky vykurvování se na Indoše nesou taky svoje sekundární ovoce.

Předposlední společný večer Indoš rozhodl, že si uděláme ještě chvilku pro sebe. Byl trochu problém to zorganizovat, ale nakonec jsme usedli do bekstejdže a začali jet trochu sentimentální kydy (kokotský nápad, ti povím). Všem začínalo docházet, že si spolu musíme užít každou chvilku a nic nepromarnit. Tu noc se mi nespalo dobře, nebylo jisté, jestli si to celé moc nebarvíme z únavy, nebo jsme fakt našli další přátele. Na snídaňoobědě v Piešťanech jsme na sebe začali házet všechny otázky, na které nám bylo dosud hloupé se ptát: politika, rodiče, kérky… Nemohli jsme se z toho podniku zvednout a přitom nás čekal nejdelší přejezd – do Prahy – poslední společné místo. V autě vše pokračovalo a nejčastější otázka byla: „Can I have another question?“

V momentě, jak jsme dorazili k bráně Podniku, měla jsem pocit velkého vítězství – bezpečně jsem dopravila celou posádku na místo určení. Všechno se schylovalo k parádnímu večeru a tak to i bylo. Užili jsme si to jako nikdy: s Aby ve dvou songách a s Dessou v těsném závěsu. Balení cajků a odchod na taxík trvalo nekonečně dlouho a všechny jsme tím srali. Ale já po předešlém večeru už neměla žádné slzy, takže všechno proběhlo hladce, jen jsem tiše doufala, že to není přelud, a že tohle přátelství může vydržet trochu víc, než jen vzpomínku na supr výlet.

Po příjezdu do naší smutné vesnice jsem našla na fejsbuku Dessy toto:

„I left Podnik with a heartache. Last night was our last with Leto--the husband and wife duo that have been our tour companions and become our very good friends. We said our goodbyes after midnight, standing in a circle with our arms slung over one another's shoulders, and our cab driver growing impatient. Palma handed me a jacket she'd borrowed to wear on stage. "I am like stone," she said, resolving not to cry as we parted. I wasn't so stoic, and the lights of Prague were blurred by tears as Aby and Josh and I headed off. In my hotel room, tired and blue, I decided to sleep in my makeup, but rifled through my pack to find a toothbrush. In doing so I discovered that Palma had folded two goodbye notes--one from her and one from her husband, Indos--into the little jacket she'd borrowed.

Me too, guys. Me too.“

Konec emo-vsuvky, jdeme dělat repy. Indoš si s náma buchtama připadal jak real potential rapper MC Boss a plný dojmů a sebejisté pozice se upsal Jožinovi do Branky, což prý ještě musí zrušit...

MC Boss vybalil na bičis svojí angličtinu

Posílám mohutné díky všem, kdo nám k tomudle dymu dopomohli!

Palma
Pozn.: videa z brněnskýho koncertu jsou od Vlastika