Silver Rocket

Swervedriver - Rave Down

Vždycky jsem si přál napsat Nejchytřejší kecy o jedný písničce. Ne o desce, kapele, koncertu, turné – ale o jedný písničce. JEDEN JEDINEJ song... Jakej by to asi měl bejt? Ta volba přišla teď: „Rave Down“ od Swervedriver je ten JEDEN JEDINEJ song.

Swervedriver samozřejmě NEJSOU kapela jednoho jedinýho songu. Dokonce mám radši jejich druhou desku „Mezcal Head“ (1993), zatímco „Rave Down“ je na debutu „Raise“ (1991). Úplně typickou, nejvíc charakteristickou skladbou kapely je navíc podle mě moje milovaná „Never Lose That Feeling.“ Jenže „Rave Down“ je prostě písnička s riffem, na kterej kapela přijde jednou dvakrát za život; jako třeba „Mountain Song“ od Jane´s Addiction s basovou lajnou, u který jsem si asi stokrát říkal – „Proč jsem TOHLE doprdele nevymyslel já?!?“

Když jsem „Rave Down“ viděl poprvé na „MTV 120 Minutes“ (alternativní pořad v neděli v noci, kdy se nový songy fakt dřív „viděly“, než „slyšely“) a někdy po čtvrt minutě vyplul z kytarový mlhy ten dvoutónovej motiv – tam ta dá, tam ta da da dá – byl jsem úplně v prdeli. Jakože ÚPLNĚ v prdeli. Byl rok 1991 nebo 1992, televize byla u táty v pokoji – táta pospával, já každou neděli čuměl a neměl to moc nahlas, abych ho zas tak nerušil. Tohle ale NEŠLO poslouchat potichu... Nešlo tyvole. Smažil jsem to pokaždý, když to hrálo, ale táta nic neříkal a pochrupoval dál. Nebo možná jen dělal, že spí: věděl, že jsem muzikou úplně posedlej a rád mi dopřál moje dvě hodiny kolem nedělní půlnoci. Díky!

„Rave Down“ je píseň písní. Je to perfektní, bezchybnej song bez jediný zbytečný vteřiny. Neskutečně dokonale postavená pětiminutová óda na kytary a na ROCK. Adamovi Franklinovi bylo v době vydání „Raise“ pouhejch 23 let – jak roky běží dál a dál, pořád víc a víc nechápu, jak v tomhle věku dokázal POSTAVIT tak bezchybnou nádheru. Dobře víte, že dokonalost a bezchybnost je to úplně poslední, co v hudbě hledám a oceňuju, ale tady prostě ta čistá krása září do dáli jako věž ze zlata a oceli.

Song má vlastně tři části, který by obstály samy o sobě: úvodní sestupnou řadu mohutnejch akordů, jejichž sílu Franklin podtrhne svým vláčným „Raaaaaaaaaave dooooooown.... Raaaaaaaaaave dooooooown, hit the ground!“ Pak samozřejmě to klíčový kytarový tam ta dá, tam ta da da dá... A pak dynamickou část se zpěvem (asi sloka?), která to všechno naprosto geniálně propojuje a drží. Přísně vzato, není tam typická sloka, refrén, sloka, refrén – je to jedna veliká euforická vlna zvuku, která se valí vesmírem od nekonečna pořád dál.

Before the pistol crack spins me out sideways
Like the sharp hard hit of a car crash in a dream
There's kids on the corner wanna
Beat-box my brains to bits
You can't cut creed clean
Things ain't black or white like they seem

Pro mě je tohle asi píseň 90. let. Obecně tou devadesátkovou nostalgií moc netrpím (víc jsem o tom psal TADY), ale když už se po ní mám svézt, svezu se po ní s „Rave Down“ v uších. Stejně je to zvláštní... 90. léta jsou pro mě na první dobrou Psí vojáci, AmRep, Sub Pop, punk na 007 a první rap, ale v tomhle výčtu není žádná vyložená hymna, která by mě okamžitě hodila zpátky k Zoufalcům, do Bunkru, pod Stalina, na Deltu, na Újezd, do Kotelny. „Rave Down“ jo. Jsem tam znova, oči navrch hlavy, nová divná muzika, první cesty ze Sedmičky Strahovem dolů, návraty nad ránem, fanziny, nadepsaný kazety s nahranejma cédéčkema z Pakulu (Swervedriver nemohli chybět), debaty s kámošema o objevech na „120 Minutes“ nebo na Radiu 1, první zkoušky s kapelou...

Swervedriver byli jediná parta tý doby, u který člověk nemohl na první pohled s jistotou říct, jestli pocházejí z Anglie (protože trochu kytarovka to je) nebo z Ameriky (protože heavy to je taky dost). Plus zpěvák a kytarista s dredama – čistý WTF. Zamlžený klipy, nesmrtelná muzika. Swervedriver nabízejí MNOHEM víc než „Rave Down“, ale já jsem prostě vždycky chtěl napsat Nejchytřejší kecy o jedný písničce...