Silver Rocket

Report ze SRSS ve stylu Jardy Špuláka: Zapomeňte na rock pro lidi

A hele - druhej report, ragující na VÝZVU!

Silver Rocket Summer South – Zapomeňte na rock pro lidi

Možná, že jsem ještě mladý, ale zažít opět euforii žitého na tradičním mecheche mých kamarádů ze sdružení přátel muziky o něco tvrdší, než se hraje v buržoazních hitparádách, mě vrhá vstříc podzimu života. Opravdu. Letošní Silver Rocket Summer South mi udělal radost jako malému Jardovi. A to jsem tam vůbec nebyl! Přesto musím ocenit perfektní organizaci. Žádný sekuriťák nebyl potřeba, vše se neslo v duchu Peace and Love jako reakci na výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Cítit byly vlivy moderních trendů hudby. Hudby, která se tak nějak jinak už točí v kruhu již slyšeného a možná i krapet “zašedlého”, či možná spíše “zasmrádlého”. Hudebníci, jejíž jména nejsou pro běžného čtenáře podstatná a asi by až na fenomenální kombo Plešatá zpěvačka, které odkazuje na to nejlepší z tradic seattelského grunge a chuligánského rocku à la Guns’n’Roses s vtipným poukázáním, že ani matadoři českého rocku nemládnou, by možná ani posluchačům dnes již nefungující Rockotéky nic moc neřekli.

Navíc ona zpěvačka ani plešatá nebyla, jde o jakousi autorskou licenci odkazující na známe absurdní drama dramatika Samuela Becketta, které u nás získalo na popularitě díky muzikálu z pera jednoho dnes už bohužel s anděli hrajícího jevanského rodáka. Rozhlasové stanice tyto autentické muzikanty (muzikanty podotýkám s velkým M) všeobecně ignorují. Tito možná až přehnaně stydliví a tím pádem do komerčních sfér neprůbojní umělci víc vsází na explozivní a uhrančivou prostotu časoprostorové zvukové kulisy, která se vám v hlavě promění v dokonalou euforii žitého. Podotýkám, že i když jsem na akci osobně účasten nebyl, tak musím pochválit nejen hudební složku celého festivalu, ale i jeho vizuální ztvárnění, které mohlo připomenout to nejlepší z takzvané druhé vlny českého rocku třetí doby. I když méně je někdy více. Skupinu říkající si možná reggae evokujicím jménem Palma ovšem s vlivy New Age music totiž doprovodil legendární balet ČST, který sice dal vystoupení pověstný šmrnc, ale jeho sláva již má nějaký ten letokruh a na tanečnících bylo vidět, že jejich těla už nejsou tak pružná jako v době největší slávy. Floutkovsky přidrzlý hudebník Aran Satan zase nechal vzpomenout na tradici českého folku sdružení Šafrán. Hudebník zmítajíci se v jakési euforii žitého, má zažité všechny triky a dar jak publikum jinak netečně bloudící areálem dostat do varu. Jeho reinterpretace amerického tradicionálu I Shall Overcome byla cítit “marjánkou” a sexem takzvaně “na divoko”. Prostě nic pro zaprděné šosáky.

Jedním z vrcholů večera bylo vystoupení mě do té doby neznámého uskupení, jehož jméno stále neznám. Malou kaňkou na kráse bylo, když frontman této skupiny v euforii žitého očividně notně posilněn ať již něčím legálním či nelegálním začal vykřikovat vulgarity směrem k rakouským hranicím. Druhý den jsem na drobném výletě kvůli vstřebání toho všeho ovšem byl místními příhraničními sousedy ujištěn, že nic neslyšeli a česky i tak nerozumí. Mezinárodní ostuda se tak nekonala, což by se dalo považovat za skvělou tečku jedné z mých nejlepších euforií žitého.

Sexy Bunny

První text TADY.