Deska Květiny od Kontroll je jedním z nejsilnějších důkazů, proč vůbec potřebuješ poslouchat hudbu na vinylu. Je to deska a nahrávka, která vyloženě prosí o to, aby vynikla na černé placce. A pokud jste to neslyšeli na vinylu, tak jste to vůbec neslyšeli. Je to deska rocknrollová, kterou možná můžeme – co se týká čistě primární energie – srovnávat v katalogu SRR jedině s Behave Yourself od Esqmeg. Když to posloucháš, máš pocit, že jsi s nimi ve stejné místnosti; jejich nasazení tě zasáhne jak fyzicky, tak psychicky – a nepustí tě. Dělá s tvým tělem přesně to, co má dělat rocknrollová deska. A tato deska katapultovala Jožina Holuba do první linie mezi rockové zpěváky v zemi české (ale zatím to víme jen my). Stejně jako jen my víme, jak vypadají Vítkovy bicí – náhodný neznalý posluchač si představuje Keitha Moona. Květiny je možná nejvíc nedoceněná deska na Silver Rocket. A tato kapela je vaše, vždycky byla a vždycky bude. Poslouchejte TADY.
Jako blesk z velice čistého nebe do naší špinavé louže přistála v dubnu roku 2015 deska Zbytky ozářených ploch od Leto. Je to naprosto nadčasová deska, kterou si budete pouštět ještě dlouho potom, co my tady nebudeme. Člověk pozná dobrou hudbu mimo jiné tak, že když tam hraje málo nástrojů, člověku se zdá, že tam hraje strašně moc věcí. Zbytky ozářených ploch zní jako symfonie. A ty texty! Zavřete oči a vidíte Palmu během zpívání, jak jde nahoru a dolů na špičkách, a Indoš nenapádně zatíná své bicepsy s lehce podrážděným ksichtem, jako kříženec mladého Simona Gallupa, Jeana Jacquese Burnela a Keitha Richardse. Tohle je Leto, mistři verbální, neverbální a symfonické komunikace a jejich nahrávka Zbytky ozářených ploch. Poslouchejte TADY.
Možná jste se o tom už doslechli (protože tady se vykecá úplně všechno), možná je to pro vás novinka: v dohledný době vyjde na Silver Rocket nová deska Vlněny, která se bude jmenovat Malý ohně, a tentokrát se zhmotní v podobě starý dobrý kazety. Podívejte se zatím na velmi povedený video a poslechněte si první song Klíšťata. Díky za video patří Martinovi Markovi (jeho kanál ZDE) a Limity jsme my.
Tohle není vlastně bůhvíjak vzdálená minulost, ale vydat novou desku Paramount Styles pro nás byla velká věc. Nejenom kvůli lehce sentimentálnímu vztahu ke všemu, co dělá Scott McCloud, ale hlavně protože je to fakt prvotřídní kapela a fakt dobrá deska. Distant Karma vznikala v Praze, takže jsme to měli takříkajíc z první ruky, a Scottovo věčný "more soon" už mezi náma doslova zlidovělo – znáte lepší slova, jak dál lidem citlivě najevo, že jste něco zazdili nebo to nestíháte? Přesně tohle na Paramount Styles milujeme a vy si můžete celou desku poslechnout TADY.
V roce 2012 se uskutečnila celkem obdivuhodná věc. Čtyři kapely z tří zemí se spojily, aby vydaly 12palcovej split. Chtěli původně dělat sedmipalce, ale jsou škrti a když se ukázalo, že sedmipalec stojí skoro stejně jako 12palec, bylo rozhodnuto, že je čas spojit ekonomii a přátelství: FamileaMiranda (tehdy Barcelona), OTK (Praha 6), Lyssa (Praha 3610) a Picore (Zaragoza) usoudili, že sice žijí 2000 km od sebe, ale jinak vlastně vedou podobný životy a řeší podobný věci. Rozhodli se, že jednou zkusej vyřešit úplně stejnou věc – a bylo to, vzniklo Somos tú. Tato deska má zřejmě jeden z nejkomplikovanějších a nejzajímavějších obalů v našem katalogu, a z hudby ti taky není zle. Od Lyssy hned dvě klasiky, od OTK dvě koncertní stálice (Vetřelci od Naquei Manou!), Familea Miranda dávají hezkou porci noise rocku, jak to umí jen oni (včetně hostujícího ženskýho vokálu), a Picore – od tý doby je z nich ve Španělsku maximální kult – rovněž vyžadují přísnou pozornost. Poslouchejte TADY.
Víte, kdy se cesty Silver Rocket a Esgmeq protnuly vůbec poprvé? Hráli jsme s Gnu 13. listopadu 1998 v Aši - ve studeným klubu bylo cca 17 platících, koncert otvírali právě Esgmeq. "Teď bude nějakej metal z Prahy," uvedl nás Sisi na konci setu. Zůstali jsme v kontaktu, ta kapela nás pochopitelně nadchla. Fantastickej Miki za bubnama, geniální Filkova kytara, strašidelnej Lochmy na base a rozenej frontman Sisi za mikrofonem - věděli jsme, že tohle je začátek něčeho velkýho. V roce 2000 pak vyšel dneska už vyprodanej 10" "Devil´s Servant" - a zbytek je historie. Poslouchejte TADY.
Nikdy jsem netrpěl přehnanou nostalgií po "starejch, dobrejch časech," takže to, co teď napíšu, píšu z čistý lásky k tý desce / kapele. "Dort jak brus" je naprosto zásadní album stadiónovýho rocku v podání blbců z garáže. Chorály, refrény, nikdy nebojuj sám: kdyby byly kapely fotbalový kluby, Emems by byli FC Liverpool. Jednoslovný názvy (Cajk, Uk, Dukla, Akéla, Baroš, Kuci) seděj jak facka, ta muzika sedí jak facka, texty seděj jak facka ("kapelu máš, na jakou máš"). A když mi teď tenhle klenot z roku 2005 burácí do uší, jsem překvapenej, jak to vůbec nezestárlo. Ememvoodoopöká - "Dort jak brus" hraje TADY.
Zjevení, síla, destrukce, chaos i řád! Mladí býci dobývají svět. Pedál na podlahu a světlý zítřky před nima. Souboj zkušebny v Hodkovičkách s velkým světem nahrávacích studií: kdo s koho? Největší emo; deska, která se do katalogu Silver Rocket dostává až teď, ačkoli tam vždycky pomyslně byla. Vlastně je s odstupem času nepochopitelný, že tohle vydal v roce 1999 na kazetě, CD i vinylu label, na kterým jinak vyšli jen -123minut a Irena a Vojtěch Havlovi. Gnu - Srdce v kusech zvuku. Digitální světe, žasni, poprvé ke slyšení a downloadu TADY.
Nová deska Plešatý zpěvačky s názvem "Vlasy dievčat" vyjde na vinylu ještě během pandemie na Silver Rocket / MMM. Track "Choroba čierných kostí" je na Bandcampu kapely TADY.
Virus nebo ne, traktor jede dál: na druhý desce se z D2tí de3t2 stalo něco jako přírodní úkaz: vulkán, kterej existuje navzdory všem rozmarům lidskýho pokolení, nebo menhir, na kterej se můžeme stoprocentně spolehnout, že se tam někde bude tyčit i ve chvíli, kdy my tu nebudeme. Tahle poetická kapela pojmenovala toto album trochu ornitologicky Tyto alba, což nás svýho času lehce rozhodilo a od tý doby vlastně pořád zkoumáme, jakej je v těhle slovech další skrytej význam, aby dílo patřičně zapadalo do celkovýho kontextu jejich tvorby. Každopádně věci jako Herodion nebo Fetisof jsou čistá klasika, celý si to můžete poslechnout (a klidně třeba i koupit) TADY.
Existuje na týhle scéně kapela, která vydala JEDNO JEDINÝ album, ale která zároveň zanechala TAK HLUBOKOU stopu? Point stačily na naprosto neoddiskutovatelnou nesmrtelnost dva sedmipalce a geniální LP "Aquila Bert" z roku 2001. Vybavuju si, že v nejlepších koncertních momentech mi Point připomínali Doors. Samozřejmě ne zvukově, ale oni fakt občas otvírali dveře JINAM... Dva bratři kytaristi, který odkojila shoegaze scéna + rytmika a zpěvák, který vyrostli na post punku. Tenhle mix je / byl / bude navždycky neopakovatelnej, stejně jako energie Point. "Aquila Bert" je v tomhle ohledu zvláštním způsobem UPŘÍMNÁ deska - z tý kapely TOHLE fakt tenkrát proudilo naprosto nefiltrovaně a čistě. Kdyby byly kapely film, Point jsou Trainspotting - šílená parta, která na sebe narazila ve výjimečný době, a která tu dobu definovala. Krásný kytary, krásná deska. "Aquila Bert" je TADY.
noAR+IS+ prošli několika inkarnacema (pamatuju si, jak jsem viděl Michala někdy před deseti lety sólo s kytarou v sadu v Chuchli - bylo to něco jako Greg Ginn nebo Helios Creed), my jsme na desce "Zahojí se to, jen když si to přestaneš škrábat" z roku 2016 zachytili tu poslední, kterou šílenej bubeník Ondřej Trtík (dneska ho najdete v Plešatý zpěvačce) posunul do parádního randálu ve stylu Barkmarket. Škoda, že noAR+IS+ to pak zabalili (Michal je dneska Bolehlav), ale tohle album si můžete poslechnout TADY.
Or budou jednou z prvních kapel, kterejm vyjde deska během pandemie (tím chceme říct, že v dohledný době) - a to nový album je vynikající; strašně nás to baví. Napadlo nás tím pádem nasadit do Landofkova přehrávače první album Or z roku 2013 (dávno vypodaný), abyste pak (až si tu novou desku KOUPÍTE) mohli posoudit, kde jejich cesta vlastně začala. Tohle trio hraje DOHROMADY jako málokdo, pouští se dál a dál, živě je to totálně přesvědčivý - a kluci se v hudbě neopakujou. Vůbec. Nikdy. Vrátit v čase s Or se můžete TADY.
Pro mě zřejmě nejzajímavější kapela, která se tady za posledních cca deset let objevila. Zvukem, celkovou estetikou, neposelstvím - a třeba i nezájmem o to urvat si co největší kus koláče. Každá další deska Planet je taky lepší než ta minulá: jaká kapela to o sobě může říct? "Nekonečná hudba města zapomeneš" z roku 2014 (na vinylu vyprodáno) ale v žádným případě není jen nějaká předsíň k "Vzduch je hrob je vzduch." Zpětně je ale hezký objevovat společný místa obou alb: jako schody z vody, který potřebuješ všechny, aby ses dostal/a na břeh. Při "GLMK II" mám - NEKECÁM - fyzickej pocit jízdy vlakem, kosmickej riff v "Na stanici věčnost" mi - NEKECÁM - někdy navodí pocit závratě (ale ne tý nebezpečný). Jsem šťastnej, že jsem tohle zažil. "Nekonečná hudba města zapomeneš" zní - poprvé na internetu - TADY.
Peleton bohužel neměli dlouhého trvání, ale jsme velmi rádi, že se to trvání podařilo zachytit aspoň na kazetě "Chvostiki" z roku 2014. Ta je sice už dlouho vyprodaná, ale protože Landofkův přehrávač nezná zahálku, streamujeme teď Peleton. Dischordovsky čistá kytara, hravá rytmika - kdyby mělo tuhle nahrávku nejlíp vystihnout jedno slovo, bylo by to asi "úspornost." A to je velmi kvalitní slovo! Trochu Beat Happening, trochu Antelope, nejvíc ale Peleton."Chvostiki" najdete TADY.
