Když píšu o některých kapelách, mám za potřebí přidat několik slov navíc. Ne protože musím, ale protože chci. Mám občas pocit, že nějaké informace možná chybí, a protože ta kapela, pokud je to zrovna Silver Rocket kapela, reprezentuje část mého života a chci, aby ti druzí dobře věděli, jak je to důležité. Beru ale jako samozřejmost, že když je řeč o Lysse, každý ví, o co jde. Po více než 20 let existence labelu, a přes 100 releasů, ústředním bodem Silver Rocket stále zůstává Lyssa. A pravděpodobně to tak bude i po dalších 20 letech a 200 releasech (jejda!). Ze všech krásných kapel ze současnosti i minulosti oni snad nejvíc reprezentují ideál toho, co bylo na začátku - jak hudebně tak filosoficky. A to tak, že se ani nemusíme bavit o tom, co ten ideál je. Jen se na sebe díváme před pódiem s takovým debilním úsměvem na ksichtu, jak tančíme na jedné noze. Po Strikerovi (ach! - 1999) a Amoralu (och! - 2005), přišla na řadu v 2011 monumentální deska El Clásico. Je hrozně těžké popsat význam této desky, pro mnoho lidí to znamená strašně moc, to ani nemusím tady psát. Věřím, že jednoho dne to někdo kvalitně rozebere. Ta hesla jedno za druhým… ten zvuk, ty vole… ta suverénnost… Kdybych musel říct jednu z nejsilnějších hudebních vzpomínek z posledních 20 let, určitě bych řekl ty večery, když Lyssa hrála ‚Zorn’ na sedmičce. Když zavřu oči, úplně přesně cítím tu náladu a atmosféru. Classic third albums: Raw Power, Master of Reality, After the Gold Rush, The Number of the Beast, Feel the Darkness, Souls at Zero, Fear of a Black Planet, El Clásico. K poslechu ZDE.
Torr 9. 4. 2020
Po několika letech oťukávání plechů a postupném přerodu z industriálního blues v plnočelné hlukové železářství vyšla na Silver Rocket deska, která nás uhranula nejen sebevražednou jízdou kapely, ale i kontemplativní reflexí ztráty životních jistot. Pozvěte si domů Mikuláše, on ale nejspíš přijede tankem a pochčije vašim dětem hračky. Obrněný DeLorean v podání Dětí deště najdete TADY.
Abuch 8. 4. 2020
Svět se zastavil – a s ním i živá hudba. Kdy a v jaké podobě se rozjede? Na to nikdo neumí odpovědět… Ovšem SWANS se přeorganizováním letního turné z našeho pohledu velmi sympaticky rozhodli současné bezčasí „ukončit“ i novým termínem svého pražského koncertu v Arše. Ten je nyní stanoven na neděli 16. srpna. Vítáme to, protože nový termín dává naději, že se věci podaří vyřešit. A vítáme i snahu kapely předvést lidem naživo svou aktuální hudební vizi, za kterou si Michael Gira stoprocentně stojí. Pokud nevyjde ani 16. srpen, SWANS vyjedou na turné na začátku roku 2021. Zakoupené vstupenky zůstávají samozřejmě v platnosti, ale pokud se vám nový termín koncertu třeba nehodí, existuje i možnost jejich vrácení – vždy tam, kde jste je pořídili: V případě, že jste své vstupenky zakoupili přes GoOut (ten zajišťuje i online-předprodej přes web Archy) nebo přes Ticketpro, Ticketportal či u Silver Rocket, můžete tamtéž možnost jejich vrácení uplatnit do pátku 8. května 2020, tedy po dobu 31 dnů od tohoto oznámení. U každého z předprodejců se vždy, prosíme, obraťte na příslušný kontakt uvedený na jeho stránkách. Vstupenky zakoupené osobně na pokladně Divadla Archa bude lze vrátit do 30 dní od znovuotevření pokladny (kdy se tak stane, bude včas zveřejněno na www.divadloarcha.cz). Dříve bohužel, vzhledem k okolnostem, nemůžeme sloužit. Za příp. komplikace se předem omlouváme. Děkujeme za pochopení, trpělivost a víru i těšení, že 16. srpna se v Arše na SWANS společně uvidíme.
ÚV SRR 7. 4. 2020
Jestli někde narazíte na vinyl týhle desky, neváhejte - moc se jich už po světě netoulá. Kontroll bylo (a my doufáme, že třeba ještě někdy bude) duo z kraje polí a fotbalovejch hřišť (v úplně poslední fázi kluci fungovali v triu) a "Asfalt" je debutový album z roku 2012. Takovouhle kapelu by vlastně chtěl mít každej - nesrat se s tím a "nakopat to tam jak psa do boudy." Jožin a Vít: dva písty někonečně makajícího stroje a jejich geniální slogany, který jste si určitě na koncertech řvali spolu s nima. Vrátit se v čase s Kontroll a jejich "Asfaltem" můžete TADY.
Aran 7. 4. 2020
Jedna sympatická komunita milovníků vinylů si teď oblíbila (a dokonce ocenila) poslední desku maestra UKW – tak je vhodná chvíle si připomenout i jednu starší. Přelaďujeme tudíž na temnou a současně jasnou notu: Unkilled Worker, nejpracovitější nemrtvý nekvalifikovaný dělník našich luhů a hájů, vydal v roce 2013 desku nihilistickýho folku, která nese všechny znaky rukopisu nepochopenýho génia: atmosféra těchhle písní vás nejdřív nemilosrdně srazí na kolena a vyvolá pocity naprostý marnosti, aby se postupně objevilo světlo na konci tunelu a ukázalo se, že tohle je Torrova nejoptimističtější deska. Čas zkázy jako čas naděje... Season of Doom. A poznáte někdo místo, který se objevilo na obalu? K poslechu ZDE.
Töhötöm 6. 4. 2020
Trigger Effect byli na pódiu nejlepší kapela, kterou jsem v životě viděl. Nekecám ani trochu. Lepší kapela naživo nikdy nebyla. Jojo, představuji si, jak se smějete, ale pokud to děláte, nikdy jste neviděli koncert Trigger Effect. Dokonce by se dalo říct, že se kvůli jejich koncertům ze mě stal něco jako groupie (ovšem bez sexu a drog). Musel jsem vidět ty koncerty znova a znova. Domluvil jsem pro ně turné, jen abych mohl jet a vidět několik koncertů za sebou. A dokonce jsem je i tak trochu nutil, aby vydali desku na Silver Rocket. Chtěl jsem, aby to bylo NAŠE. A takhle se to stalo. Věděl jsem, že se chystají do Evropy, pomohl jsem jim najít nějaké koncerty. Mezi řádky Pat zmínil, že mají novou písničku, která je delší než jejich obvyklé dvouminutovky. Tak to nahráli a poslali, a vzali jsme to do Loděnice. Výsledek je Escape from Planet Scorpion, zcela výjimečná věc v diskografii Trigger Effect (Pat: "That song is so crazy! I can't believe we did that. It's got a lifetime of riffs..."). Vzpomenout si na legendární Trigger Effect můžete TADY.
Torr 5. 4. 2020
Vyhodnocení třináctýho ročníku legendární ankety, který se v jistých kruzích přezdívá Berryho slavík, je zase tady a zase jenom pro vás. Letos je tam docela dost desek, který vidíte vystavený tady vpravo na našem webu. Takže díky hlasujícím!
ÚV SRR 5. 4. 2020
Podrobnosti…
Fetch! je nenápadná kapela, která dokáže překvapit, jednak hudebně, jednak jako osobnosti. Jako kapela se nikdy nikam netlačili, nemají zapotřebí se nějak extra zviditelňovat. Spolu s kapelou Zkouška sirén hrají možná nejvíc komplikovanou (sic!) hudbu na SRR. Inspirace a vlivy v jejich hudbě nejsou na první poslech úplně jasné, přitom je to všem blízké. Jejich zvuk je jejich (s jistou podporou Ondřeje Ježka). Jako osobnosti se snad taky nikam moc netlačí, ale hrajou celkem komplikované role i v běžném životě - v dobrém slova smyslu, a i tohle má klíčový vliv na celkový vibe této kapely. Na Parfém a Koteka je slyšet tři velice chytré, empatické introverty, kteří hrají strašně DOHROMADY, a hodně rádi, už dlouhou řadu let (už od střední školy). Někdy se v jejich hudbě objevuje něco jako pauzy, které nejsou úplně pauzy, a během nich mě často napadá, že si záměrně s námi tak trochu hrajou, jen tak, protože můžou… A pak si představuji ty zvláštní úsměvy na jejich ksichtech během koncertů… Víte, co myslím? Nikdo nehraje jako Fetch!, nikdo nekomunikuje tak jako Fetch! Na tuhle desku se za 20 let budeme dívat jako na ‚Sorry Ma, Forgot to Take Out the Trash’ od the Replacements, nebo ‚Look Sharp‘ od Joe Jackson, protože letos vyjde po dlouhých letech jejich sofomorní deska, která všechny naprosto, ale NAPROSTO zabije. Ale zatím si vychutnejte Parfum & Koteka!
Torr 4. 4. 2020
Znovu přelaďujeme Landofkův přehrávač na jih. Z Tábora už jsme onlajnizovali Waawe, Deverovu chybu i C, ale tohle město a jeho geniální scénu naštěstí netvořili jen kluci. Kačkala - to bylo tenkrát naprostý zjevení, úder přímo na hercnu: se vším všudy. Čtyři samotný ženský hlasy, kovbojská (vlastně spíš cowgirl) poetika, silný texty, precizní souhra. CD "Vox" vyšlo v roce 2006 a je to dodnes jedna z nejradikálnějších desek našeho katalogu. Vrátit se v čase s Kačkalou můžete TADY.
Aran 2. 4. 2020
Hradec Králové bylo po Táboru další město, s kterým se naše cesty protnuly - a jsme za to dodnes moc rádi. Elektročas hráli něco, co bylo často popisovaný i slovem "emo," ale pro nás to byl hlavně dost parádní kravál, kterej z našeho pohledu odkazoval třeba k Akimbo a k podobnejm partám. Kvarteto vydalo nejdřív 7" split s Fetch! v roce 2008, o rok později pak přišla debutová (a bohužel jediná) deska, o kterou jsme se postarali ve spolupráci s Pure Heart Records. Koncerty na Flošně byly legendární, vrátit se v čase s Elektročas (současný odkazy najdete v Argonaut) můžete TADY.
Aran 2. 4. 2020
"Pravidelná měsíční zkouška sirén, která se koná vždy první středu v měsíci, bude ve středu 1. dubna 2020 zrušena z důvodu mimořádného stavu vyhlášeného vládou v souvislosti s koronavirem. Cíl je jediný, nevyvolávat paniku." My jsme ale rozhodli, že o Zkoušku sirén nepřijdete, takže streamujeme legendární desku "...a nechtěl bys už přestat?" z roku 2011. Pro mě osobně je tohle jedno z nejlepších alb v katalogu Silver Rocket. Na SR kapelách jsem vždycky miloval a oceňoval jejich "lokálnost," ale u Sirén jsem zároveň cejtil, že to je v rámci stylu (ale jakýho vlastně "stylu"? Nevím, asi heavy, garáž, pivo, bordel, máničky, srdce) naprosto bez diskuzí světová kapela. Vrátit se v čase se Zkouškou sirén můžete TADY.
Aran 1. 4. 2020
PADRE, ESTOY PERDIDO! Anyway bylo čtyřčlenný komando z Mělníka: naše cesty se protnuly poprvý v roce 2000, kdy jsme jako SRR 7 vydali bezvadnej 7" split Point / Anyway. Debutový LP Anyway s názvem "Golf Club" vyšlo na Day After v roce 2002, na Silver Rocket jsme pak vydali druhou desku "Dead End" z roku 2006, která na vás teď čeká v pověstným Landofkově přehrávači. A pořád z ní doslova kape pot z koncertů, kterejma byli Anyway pověstný. Vrátit se s nima v čase můžete TADY.
Aran 31. 3. 2020
Operovali jsme s Gnu v éře před internetem a tohle je vůbec poprvé, co se naše druhá deska "Milimetry ticha" z roku 2002 objevuje někde online. Jsem rád, že to je právě na webu Silver Rocket. Nebudu vám lhát - je to fantastický album. "Srdce v kusech zvuku" je asi naše nejdůležitější deska, "Album Epochal" je moje nejoblíbenější - a "Milimetry ticha" jsou možná nejlepší. Z odstupu mě udivujou věci jako "Hřbet" - vůbec už teď netuším, jak jsme tam třeba tu prostřední pasáž vytvořili. Nikdy jsem tenhle song nepovažoval za nějakej "pilíř" tý desky - ale on je. A takovejch nově objevenejch míst je tam pro mě víc. Nenapodobitelná Petrova kytara, geniální Oldovy bicí, parádní Martinova basa... a k tomu jedinečnej zvuk Ondřeje Ježka a fotografie Pavla Nešlehy. Navíc jsou tu moje dvě snad nejoblíbenější sladby od Gnu: "Nápadně jasný dálky" a "Západ." Vrátit se v čase s "Milimetrama ticha" (jinak už dávno vyprodáno) můžete TADY.
Aran 30. 3. 2020
Bavilo nás říkat "Vááááááááve." Waawe vydali v roce 1999 na Silver Rocket 7" s názvem "Nightmare Hi-Fi Soundtrack," o rok později pak přišla debutová deska "Timestorm Was The Signal," o kterou jsme se postarali ve spolupráci s Minority Records. Fakt je tohle album už DVACET let starý? Poslouchám a nezdá se mi to... Waawe s Deverovou chybou (a později s C) pilně křižovali Evropou, a když v ní teď člověk narazí na nějakýho pamětníka, dodnes zaznamená uznalý pokyvování hlavou. Vrátit se s Waawe v čase (timestorm!) můžete TADY.
Aran 29. 3. 2020
Tohle vyšlo na jarní víkend moc hezky. Sedmipalec "Alzheimer" od Naquei Manou z roku 1998 měl katalogový číslo SRR 3, takže nepřeháníme, když tohle trio označujeme za jednu ze základních kapel Silver Rocket. Teď streamujeme jedinou desku "Beztíže" z roku 2004: bratři Patrasové (Martina momentálně najdete ve Walden) a basák Standa na ní nahráli celkem 12 věcí, u kterejch je těžký se rozhodnout, co je vlastně největší hit. Pro mě jsou tohle už navždycky český Sebadoh, zdravíme do Ajsrůmu! Vrátit se v čase s Naquei Manou můžete TADY.
Aran 28. 3. 2020
