Silver Rocket

Basketball diaries vol. 15

V Basketball diaries vol. 12 (Divac a Petrovič, když tak jsou k přečtení TADY) jsem vás nutil sledovat celej hodinovej dokument ESPN ze série 30 for 30. I tyhle Basketball diaries jsou inspirovaný dokumentem z řady 30 for 30, ale nemusíte se bát - pokusím se to zhustit do kratšího časovýho úseku.

Dneska to bude o univerzitním basketu, kterej má ve Státech unikátní pozici. Zápasy univerzit často sleduje víc lidí než NBA a hvězdy univerzitního basketu jsou adorovaný skoro stejně, jako hvězdy NBA. Existuje dost případů, kdy hráč, kterej zářil v "college", nakonec nebyl tak dobrej v NBA, ale stejně se mu dostává velkýho respektu, protože prostě měl skvělou "college career". Je to do velký míry daný tím, že v NBA sice vidíte ty nejlepší z nejlepších, ale díky ohromný porci zápasů je prostě nemožný hrát pořád naplno. Zato univerzitní basket se jede na 110% bez milosti a bez vytáček.

Tématem těchhle Basketball diaries je fenomén Fab Five... Fab Five bylo pět "freshmen" (což je nováček v univerzitním týmu, druhej rok z nich pak jsou "sophomores", pak "seniors"), který dala dohromady univerzita v Michiganu v roce 1991. Chris Webber, Juwan Howard, Jalen Rose, Jimmy King a Ray Jackson... Až na Webbera všechno kluci z ghetta. Talentovaný, drzý, mladý. Tohle byl rok 1991 a hip hop začínal bejt velkej. Schválně se koukněte na upoutávku na dokument o Fab Five ze série 30 for 30:

Je vám doufám jasný, že sportovní dokument, kde mluví Chuck D z Public Enemy nebo Ice Cube, nebude jen tak o ničem... Fab Five totiž fakt nastartovali basketbalovou revoluci. Velký plandavý trenky? První je nosili Fab Five. Černý ponožky? První je měli Fab Five. Fab Five prostě byli hip hop na palubovce. A basket kurva uměli. Během jejich první sezony se stala unikátní věc - všech pět jich bylo v první pětce. To je nevídaný, zvlášť dneska, když jdou do NBA hráči rovnou ze střední školy... Abych to přirovnal k něčemu z domácích podmínek: představte si, že by hokejovou extraligu vedl tým, v jehož první pětce by nastupovalo pět starších dorostenců.

Tohle je klíčová část celýho dokumentu. Je to o rivalitě mezi Michigan Wolverines (aka Fab Five) a dalším univerzitním týmem Duke Blue Devils. Duke, to byla (a je!) elitní univerzita pro ty nejlepší z nejlepších. Její basketbalovej tým byl jako dobře namazanej stroj - vyhráli dvakrát za sebou univerzitní mistrovství (1991 a 1992). Hvězda Blue Devils, Christian Laettner, byl jako jedinej univerzitní hráč součástí legendárního Dream Teamu na olympiádě v Barceloně. Grant Hill měl bejt "příštím Jordanem"... Prostě Duke všichni milovali, veřejnost se v nich viděla. Duke byli New Kids On The Block, zatímco Michigan byli Public Enemy...

To, co tam říká zhruba v čase 2.00 Jalen Rose, je extra silný kafe.. "Schools like Duke didn´t recruite players like me. I felt like they only recruited black players that were Uncle Toms..." Jak víte, "Uncle Tom" je to nejhorší, co může jeden Afroameričan říct o druhým. "Uncle Tom" je označení pro černocha, kterej se vzdal svý černý minulosti a leze bílejm do zadku. V češtině pro to neexistuje výraz. Proto se tenkrát v Manile Muhammad Ali a Joe Frazier skoro zabili - protože Ali prohlásil o Frazierovi, že je "Uncle Tom". Když se taky tenhle dokument o Fab Five vysílal poprvý, spustilo to v USA velkou kontroverzi... Grant Hill napsal sloupek do New York Times atd.

"THEY ARE WHO THE WORLD ACCEPTS AND WE ARE WHO THE WORLD HATES."

Je na tom ale skvěle vidět sociální pozadí celýho toho basketbalovýho divadla - i díky Roseově otevřenosti. Když popisuje, jak záviděl Hillovi background úspěšný černý rodiny ("Congratulations!"), je to síla. Snad ale ještě víc se mi líbí, jak ani po dvaceti letech z těch kluků (dneska už dospělejch chlapů) nezmizela ta nevraživost vůči soupeři. A toho si cením. Sledujte, jak i s odstupem dvaceti let mluvěj o Christianu Laettnerovi... "I thought Christian Laettner was soft... overrated... pretty boy... A BITCH... and I thought Grant Hill was A BITCH... I thought Christian Laettner was an overrated pussy." Mám rád, když je sportovní rivalita - "až za hrob", když se hrany ani časem neotupí. Jako fanoušek si pak nepřipadám ošizenej, když si někdejší soupeři po pár letech padnou do náruče... Fab Five byli - a JSOU - fakt "real".

Fab Five nikdy nevyhráli univerzitní mistrovství - dvakrát za sebou prohráli ve finále (poprvý právě s Duke) - ale změnili basket navždycky. A když píšu, že mám rád, když je sportovní rivalita "až za hrob", tak to samý platí o přátelství. Takže tomu, co tady Jalen Rose říká v čase 6.10, věřím:

Basketball diaries vol. 14: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/331
Basketball diaries vol. 13: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/315
Basketball diaries vol. 12: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/314
Basketball diaries vol. 11: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/301
Basketball diaries vol. 10: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/286
Basketball diaries vol. 9: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/277
Basketball diaries vol. 8: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/275
Basketball diaries vol. 7: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/272
Basketball diaries vol. 6: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/271
Basketball diaries vol. 5: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/269
Basketball diaries vol. 4: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/268
Basketball diaries vol. 3: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/266
Basketball diaries vol. 2: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/263
Basketball diaries vol. 1: http://www.silver-rocket.org/nejkecy/262