Silver Rocket

Report ze SRSS ve stylu Jardy Špuláka: Ostrý rock servírovaný bez servítků

Smiling_DM 2. 9. 2018

Pozor pozor, tohle je text, přesně reagující na VÝZVU. Čtěte dál!

---

Ostrý rock servírovaný bez servítků

Letní hudební festivaly jsou v našich zeměpisných šířkách kořením léta i kořením hudby již takřka od nepaměti. Ať již vzpomenu na sladké okamžiky euforie žitého pod pódiem dávných ročníků folkové Porty, či na pozdější zahlcení smyslovými vjemy při pravidelných návštěvách vždy výjimečných Masters of Rock, mé nyní již nepříliš čilé tělo vždy aspoň na chvíli pookřeje vzpomínkou, nadšením i špetkou toho bezmezného rozjaření. Tóny, akordy, hlasy, basy, lajnapy i hedlajny, prostě kultura přesazená ze zašedlého přítmí hudebních klubů do plenéru mezi bučící skot a semenící smetánky lékařské.

Tak žiji své každé léto a tak se pro mě odvíjel i minulý víkend ve znamení jihomoravského, druhdy však již také severočeského, byť v zásadě neskrývaně pražáckého hudebního veselení Silver Rocket Summer South. Pálavskou krajinu mám rád, nestydím se to říct jako člověk, který zde již byl, a to prosím nejen za muzikou. I kdyby ty muziky nebyly, svahy s révou vinnou zdobící panorama při slunném rozbřesku dokáží rozehřát srdce kritikovo a dodat optimismu i v případě, že kulturní program zpola probděné uplynulé noci byl venkoncem prostřední. Je na místě takovýto váhavý odsudek i v případě múzické přehlídky, jež si dala do znaku stříbro, raketu, léto a jih? Je a není, tak zní reakce okolostojících ve frontě na první ranní pivko a já jim mohu dát jen za pravdu.

Již za dob legendárních utajovaných koncertů Plastiků, z nichž jsem všechny alespoň z deseti procent osobně navštívil, platilo, že basa tvrdí muziku, a kdo tvrdí něco jiného, ať si to jde tvrdit jinam. I v programu festivalu Silver Rocket Summer South figurovaly formace, v nichž sehrávala důležitou roli basová kytara. Za všechny mohu zmínit kupříkladu dravou smečku Laundered Syrup, při jejíž produkci došlo místy i k pokradmému tanci. Rovněž výstup formace Světlo zaznamenal nadšené volání „One more song“ tolikrát, že mladíci mohli vskutku ve své produkci setrvat, ano, tušíte již aluzi, až do světla ranního.

Pálava, noise, Světlo, ovce, co víc si od života přát? Nezbývá než jen s vytyčeným ukazovákem zažehrat na přísný zákaz kouření, tolik neladící s pravým životem veterána rockových představení předkládajícího vám k potěše tuto skromnou reportáž, stejně jako s neučesaným, až buřičským stylem vybraných interpretů. I tak možno říct: Tak za rok hoblujeme zas, a pokud ne v obci Sedlec u Mikulova, tak třeba v Horažďovicích či v Doudlebech nad Orlicí. Kdo ví, kam pořadatelé do roka a do dne dotáhnou svou příslovečnou putovní raketu ze stříbra? Nezbývá než se třistapětašedesátkrát vyspat a počkat si na odpověď.

Smiling_DM

První report TADY
Druhej report TADY
Třetí report TADY
Čtvrtej report ZDE